Jezero Milada jsem vám už párkrát představila v různých ročních obdobích. Myslím, že léto jste ještě neviděli, a protože sobotní odpoledne vyzývalo k procházce a protože Milada je opravdu vděčný objekt pro fotografa, ale je i našim oblíbeným místem a je blízko, tak jsme se tam opět vypravili. Ovšem to jsme netušili, že je tam vítr o síle malého orkánu. Fakt, fičelo tam tak, že když jsem si zvedla na brýlích sluneční skřipec, chvěl se v tom větru jako osika a k tomu vydával vrzavý zvuk. Až jsem se tomu musela smát.

Možná je vám divné, že je léto a na pláži pomalu ani noha. Ono totiž bylo asi 18-20 stupňů, mraky se honily, ale co jsem z dálky viděla, tak 2 odvážlivci do vody vlezli. Vítr ale přilákal milovníky vodních sportů. Plachtil tam jeden surfař, který se asi rád koupal, protože byl občas spíš pod prknem, než na něm, ale když se mu to povedlo, tak mu to docela frčelo. Další atrakcí byla celkem početná skupina milovníku vodního  kitingu. Že nevíte, co to je? Já to nevěděla taky. Tento adrenalinový sport lze provozovat na sněhu, na vodě i na suchu. Tihle byli na vodě. Je to laicky řečeno, stojíte na prkně a jste zavěšeni na plachtě-drakovi a pomocí větru vlastně jedete po hladině. Prosím, neberte to jako odborný výklad.

Zkrátka, i přes ten vichr, to byla příjemná procházka, jezero šumělo jako moře, až jsem si chtěla sednout a jen poslouchat, pejsci se opět hezky proběhli a vím, že to rozhodně nebyl poslední výlet k Miladě.  Kdo se vyskytnete poblíž Ústí nad Labem a budete mít chuť a čas, vřele doporučuji. Mile mě překvapilo, jak se to všechno okolo krásně zazelenalo.