Moje soukromá permanentní banální válka jako reakce na článek "Hádáte se kvůli banalitám?" z 23. června.
Nerada se hádám. Potřebuji, aby mě životem provázela pohoda. Někdy ustoupím, někdy i přiznám chybu a někdy si myslím tiše své. Vím, že to není nic hrdinského, ale toto „pokrytectví“ mi přináší užitek v podobě klidu a míru. Dokonce i politické debaty a různá historická podsouvání beru stylem – no, každý má právo na svůj názor.
Je však jedna věc, kdy se ze mě stává rozzuřená lvice. A to je rodinná bitva o televizní ovladač. Kdo drží ovladač v ruce, je král. Nejde o to, že se s manželem neshodnu na sledovaném kanálu (většinou stejně máme podobný vkus), ale o to, že nemohu přepnout program na vteřinu přesně, kdy chci já. Pokud se totiž nestanu vítězem bitvy, musím na přepnutí čekat třeba i dvacet vteřin, než zmizí ta krásná baba z reklamy. Nebo naopak, je mi přepnuto o deset vteřin dříve a já nevím, jak to dopadne s tím lehce roztíratelným sýrem. Žezlo v ruce třímá pochopitelně ten, kdo přijde k televizi dříve. Proto nesnáším větu „miláčku, půjč mi ten ovladač“. V tu chvíli mám do miláčka tak daleko, jako Švejk do Budějovic. Jen ta situace není tak úsměvná, i když se obě týkají boje. Brunátním, chvěji se a mozek tvrdošíjně říká – nedám a nedám. Ve chvílích, kdy končím v poli poražených, musím přes norské romantické fjordy trpět teletext. A aby mi bylo dokázáno, že lze v tomto případě nastolit kompromis, teletext je jen podsvícený. Výsledkem není očekávané, že vidíme oba své, ale nevidíme ani jeden nic. Dobrovolně se v této válce nikdo nikdy nevzdává. Musím proto čekat, až se z gauče ozve pravidelné oddychování a pochrupávání, vstát a tiše jít odebrat ovladač z bezvládných rukou. Přesto se vždycky ozve: „Co blbneš, já se koukám.“
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
