Je mi 69 let a prožila jsem za svůj život mnoho trápení, hrozně starostí, ale také krásné okamžiky, které život přináší. Celým životem mě provází od 18 let kosmetická vada (jak říkají doktoři) lupenka. Byla jsem vždy obletována chlapci, mladá pohledná dlouhovlasá dívka, která měla celý život před sebou, a jednoho dne se to přihodilo. Trápily mě často angíny a já dostávala penicilin. Někdy pomohl, ale angíny se stále vracely. Ráno, když už jsem měla dobírat poslední prášky, tak jsem zjistila, že jsem celá flekatá. Paní doktorka mě začala léčit různými mastmi, ale to vůbec nepomáhalo a já jsem začínala propadat depresím.
Nakonec jsem sama navštívila kožního lékaře, aby zjistil, co mi vlastně je. Byl to velice nepříjemný mladý doktor, který mi oznámil, že je to lupenka a ta se vyléčit nedá. Víte, když jste byla vždy zdravá a krásná, tak je to pro Vás šok. Dříve ještě nebyly pořádné léky a já se rozhodla, že takhle žít nechci. Došla jsem do lékárny a tam si koupila prášky na spaní, na bolesti zubů atd. Navštívila jsem více lékáren a věděla jsem, že je musím sníst a ukončit tak život, který pro mě neměl žádné dobré vyhlídky. Nikdo mě už nebude ponižovat, štítit se mě a také vyhazovat z bazénu. Ještě dneska slyším tu paní, jak křičí na plavčíka, jak je možné, že se tu koupe tak flekatá holka. Ať okamžitě opustím bazén, že ji vůbec nezajímá, že to není nakažlivé. To jsem měla pouze na loktech vyrážku a trochu na nohách. Když jsem polykala prášky a šla na hřbitov, kde jsem nacházela klid, se mi udělalo špatně. Musím se dostat domů a honem to něčím zajíst, abych to nevyzvrátila. Vůbec jsem nemyslela na sestry ani rodiče, ani na svého chlapce, který byl v té době na vojně. Jen jsem nechtěla nikoho obtěžovat svou vizáží.
Pak už si nic nepamatuji, až když jsem se probudila na pokoji v nemocnici. U postele byla moje maminka s taťkou a plakala. Vůbec nevím, jak jsem mohla takhle sobecky jednat a připravit jim takové trápení. Říkala jsem si, že když mají ještě dvě holky, tak jim nebudu chybět, ale dnes už vím, že je to blbost. Vypumpovali mi žaludek a měla jsem štěstí, že mě našla maminka tak brzy. V nemocnici mi hodně pomohla mladá doktorka, která mi promluvila do duše a ujistila mě, že všechno se dá nějak léčit. Byla jsem jí moc vděčná. Opravdu jsem se začala intenzivně léčit a na kožním oddělení mě natírali térem. Strašně jsem páchla, ale pod horským sluníčkem se mi lupenka lepšila a já už to prožívala rozumně. Každý rok jsem jezdila k moři, opalovala se jako špekáček a lupenka se vždy na nějaký čas vylepšila a dalo se s ní žít. Také chlapec, kterého jsem si vzala, mě vždy, když bylo hůře, podpořil a říkal: Ženo má, každý mužský má normální slípku a já ji mám občas kropenatou. Bral to s humorem.
Dnes už nikdo nepozná, že trpím lupenkou. Mám ji pod kontrolou, a objeví-li se někdy ve vlasech, okamžitě zahájím léčbu. Je to dost drahá záležitost, ale stálá péče se vyplatí. Proč to vlastně píšu? Chci upozornit na to, že mezi námi žije hodně lidí, kteří mají svoje trápení, a pokud možno, snažme se je pochopit a pomoci jim. Vždyť stačí usměv, laskavé slovo a porozumění.
Pošlete odkaz na tento článek
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %