Případy, kdy je alergie diagnostikována právě u lidí vyššího věku, zaznamenávají lékaři čím dál častěji. Je to zvláštní. Člověk celý život seče trávník, chodí do přírody a najednou mu v šedesáti lékaři oznámí: milý pane, to je jasná alergie na pyl. A dotyčný se diví: to není možné, vždyť jsem to nikdy v životě neměl. Podobně se mění reakce na různé alergeny, ať už jde třeba o oříšky či jiné potraviny, které jsme bez problémů jedli celý život. Je to velmi zajímavý jev a zkoumají ho týmy vědců.

Například odborníci na alergie z univerzity v americké Arizoně tvrdí, že alergie máme v sobě skryté od dětství, ale projeví se pouze v případech, kdy se ocitneme v jiných životních podmínkách než dosud. Třeba můžeme klidně celý život sekat trávu a pracovat na zahradě a alergie na pyly a trávy se neprojeví. Jenže pak se někde v naší blízkosti změní ovzduší. Nepatrně, nemáme šanci to vnímat. Například tím, že provoz na nedaleké silnici zhoustnul, částice z výfukových plynů se navázaly na pylové alergeny, ty se staly agresivnější a začaly působit i na ty, kteří vůči nim donedávna byli zdánlivě imunní. Takže sedmdesátiletá dáma se najednou diví, jak je možné, že začala smrkat, kýchat a proč jí každé ráno slzí oči, když nedělá nic jinak, než předchozích sedmdesát let.

Neléčená alergie je nebezpečná
S nějakou formou alergie se trápí třetina Čechů. Polovina z nich má alergii, která se nazývá oční.

„Každou druhou alergii provázejí oční problémy. Nejčastějším projevem oční alergie je zánět spojivek, který je často spojení s jinou alergií, nejčastěji se sennou rýmou,“ říká lékař Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini. Zná to mnoho lidí: najednou oči začnou pálit, svědí, slzí, jsou oteklé, zarudlé. A všichni říkají, že nevědí, čím to je, že dříve takové potíže neměli.

„Kýchám, slzím, mám zarudlé oči. Trápilo mě to čím dál výrazněji. Divila jsem se, když mi lékařka řekla, že se evidentně jedná o formu alergie a poslala mě na alergologii. Protestovala jsem. Říkala jsem jí, že je přece nesmysl, aby se u mě v dvaasedmdesáti objevila alergie. Ale řekla, že má hodně pacientů, u kterých se citlivost na nějakou látku výrazně projeví právě až ve vyšším věku,“ vypráví dvaasedmdesátiletá Danuše z Prahy.

„Problém je v tom, že někteří lidé nad podobnými projevy mávnou rukou a řeknou, že stejně nejdou vyléčit,“ upozorňuje Pavel Stodůlka. „Jenže neléčené alergie mohou vést k vážným zdravotním obtížím. Například neléčená alergická rýma může po delší době způsobit astma. Dlouhodobě neléčená oční alergie může vést k vážným komplikacím, kdy zánět postihne i rohovku. To dokonce může vést k závažnému postižení oka s trvalými následky na kvalitu zraku,“ vysvětluje.

Když buráky najednou vadí
Podle studie lékařů z univerzitní nemocnice ve španělské Barceloně je problém v tom, že právě u seniorů často potíže nejsou diagnostikovány jako alergie. Mnohdy za to pacienti mohou sami, protože na otázku, zda mají nějakou alergii, odpovídají, že ne. Správnější je říct: nevím. Protože nikdo nikdy neví, zda se u něj právě nějaká alergie nechystá dát o sobě vědět. Žila si v těle, potvora, řadu let skrytá a najednou má příznivé životní podmínky projevit se. Jenže mnohdy ji lékaři nesprávně diagnostikují jako bronchitidu nebo dokonce zkoumají, zda nejde o problémy se srdcem.

U starších lidí navíc bývá spouštěčem alergie často stres či právě nemoci provázející vyšší věk. To znamená i horší snášenlivost různých infekcí, která vede k oslabení organismu. A když je organismus oslabený, najednou stačí dát si sáček buráků, které dotyčný třeba bez problémů jí celý život, ale najednou je z buráků nebezpečný alergen.

Proč je dobré vědět, že alergie se může rozjet v sedmdesáti stejně jako ve dvaceti? Protože ve vyšším věku většina lidí bere nějaké léky. A proto je třeba mít potíže co nejpřesněji diagnostikovány, aby lékař omylem nepředepsal něco, co v kombinaci s jinými medikamenty ještě uškodí, než pomůže.

V přírodě lépe než v paneláku
Faktem však je, že mnoho lidí vyššího věku je překvapeno, jak jejich tělo reaguje na různé podněty, přestože dříve neměli žádné obtíže.

Třiašedesátiletá Vítězslava z Olomouce popisuje svůj příběh takto: „Často jsem na chatě. Máme tam zarostlou zahradu plnou květin a zeleniny. Pracuji na ní. Když je horko, dokonce spím venku na terase. Jsem přírodní člověk zvyklý chodit po loukách a lesích. Nikdy jsem žádné potíže v souvislosti s pyly či jinými alergeny neměla. Najednou však, pokaždé když jsem doma v paneláku, špatně dýchám. Svědí mě oči, slzí mi. Mám rýmu. Byla jsem na testy. Sdělili mi, že mám typickou pylovou alergii. Nesmysl. Ve stejnou dobu, kdy jsou pyly, bývám na chatě a tam zdravotní potíže nemám. Tak proč ve městě? Jenže pak mi to jeden lékař vysvětlil. Řekl, že alergie na pyl se velmi často objevují právě u lidí ve městech, protože je tam zeleň často koncentrována na malých plochách mezi budovami. Takže je tam koncentrace pylů silnější. Jsou jakoby natlačené, nemají prostor se rozptýlit. Takže jsem alergik na pyly, který paradoxně nemá problémy v přírodě, ale ve městě ano. A projevily se u mě ve vyšším věku, protože zeleň mezi našimi paneláky prostě časem vzrostla a zesílila.“

Podobné či jiné vysvětlení může mít spousta případů, kdy se lidé diví, proč se jim nějaké alergické potíže začaly projevovat až s přibývajícími roky. Takže: hlavně si nemysleme, že to, co nás trápí, nemůže být alergie, protože senioři se už přece alergickými nestávají. Stávají.