Za vlídného počasí vyrážíme s manželem na kole. I když je okolí poměrně rovinaté, z domu vždy jedeme z kopce. To je sice příjemné, ale znamená to, že se z cest vracíme do kopce. A to je velice demotivační. Proto se mi často stává, že se musím k jízdě přemlouvat. Další stresující překážkou je zvídavost mého manžela. Stavíme u každé informační tabule, u každého památníku, kapličky či křížku, na kterém je nějaký nápis. A vzhledem k tomu, že rozhodující bitva prusko-rakouské války probíhala právě v našem okolí, u Hradce Králové, je zde těch pomníčků požehnaně. Z hlediska vztahu k historii je to zvyk hezký, ale z hlediska mé fyzické výbavy, skličující. Ony ty pomníčky nejsou úplně po cestě, ale vždy k nim do nějakého kopečka musíme dojet. Mám si pokaždé chuť sednout na mez a čekat. Jenže nevidět, kudy kráčely dějiny? To je v očích mého manžela velký hřích. Takže místo plánovaných třiceti kilometrů nacouráme o deset víc.
Ještě náročnější je, když monitorujeme zemědělské plodiny. V poměrně rychlém tempu, při jízdě z kopce, manžel prudce zabrzdí a na slova „co to tady je“ musím jít identifikovat něco, co vypadá jako hrůbky brambořiště, ale brambory to nejsou. Slezu z kola, přeskočím příkop, přejdu ekologický ochranný biopás, řeknu „petržel“ a pak mohu nasednout na kolo a znova se rozjet. Po chvíli se ozve: „není ta cukrovka nějak na husto?“, přibrzdím a řeknu: „no jo, to je“. A tak to jde po celou dobu našeho cyklovýletu. Do táhlého kopce, kdy po najetých sedmdesáti kilometrech lovím poslední zbytky sil, urputně soustředěně šlapu k blížícímu se cíli a manžel je už v nedohlednu, se ozve hvizd z prostředka pole a vzápětí dotaz. „To zelí má nějakou divnou barvu. Myslíš, že je to odrůdou?“ Nemyslím. A to nejen na zelí, ale na nic. Ani na ty pedály, do kterých jsem se před chvílí opírala už jen z pudu sebezáchovy. Pak už zbývá jenom jedno řešení. Zastavit, praštit s kolem do příkopu a čekat na smrt nebo až se pro mě vrátí autem. Pak se teprve dozví, že to zelí byla kapusta.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %