Staré pořekadlo „jak ten čas letí“ se právě v jejím případě dere na jazyk snad každému. Nepatří totiž mezi ty herečky, které vidíme stále v dalších nových snímcích, a tudíž jejich stárnutí sledujeme tak nějak přirozeně v přímém přenosu. Ona se stala hvězdou koncem sedmdesátých let, pak hrála ještě v letech osmdesátých, ale v poslední době mezi sledované a obsazované celebrity nepatří. Tak trochu to vystihuje její životní styl i pojetí módy, tedy toho, co ráda nosí.

Už v době, kdy na sebe upozornila ve snímku Love story, za který byla nominována na Oscara, se odlišovala od většiny hvězd. Měla přirozené dlouhé vlasy, nenosila téměř žádný make-up. Vypadala, jako by vystoupila z příběhů o Vinnetouovi, taková trochu divoká, přirozená Indiánka. Fotografové ji milovali, časopis Time jí dokonce věnoval titulní stranu. Všechny okouzlovalo to, že se nechá fotit kdykoli, neběží se před tím nechat namaskovat vizážisty. Zkrátka krásná žena, která vsadila na přirozenost. Po úspěchu Love story získala na Zlatých Globech cenu pro nejoblíbenější herečku světa. Zahrála si ještě v několik filmech, v roce 1985 se objevila i v několika epizodách populárního seriálu Dynastie.

O svém poměrně bouřlivém životě, přesněji o vztazích s mnoha známými muži i následným bojem s alkoholem napsala v roce 1995 autobiografii Moving Pictures, kterou literární kritici hodnotili velmi dobře. Nešlo o bláboly nějaké polozapomenuté hvězdičky, ale o chytré a vtipné bilancování života. Ve stejné době se také centrem jejího zájmu stala jóga. Natočila i velmi úspěšné video o cvičení jógy, které se stalo bestsellerem a časopis Vanity Fair ji v roce 2007 označil za jednu z osob, které mají zásluhu na tom, že se Američané konečně začali hýbat.

Ali zestárla, není už bezstarostnou vymetačkou večírků, ale vyrovnanou jogínkou. Proto je dobré ji znát. Je jednou z dam, které dokázaly zestárnout s grácií, zabojovat, vyhrabat se ze dna a stále si ponechat svůj styl. Ali je totiž pořád tak trochu hippies, jako bývala za mlada.