Užhorod - putování po českých a židovských stopách Podkarpatské Ukrajiny

Věže staré i nové
Autor: Irena Mertová

Podkarpatskou Ukrajinu jsem již navštívila v roce 2012. Tehdy tématika zájezdu byla zaměřena na hledání  stop vojáka Švejka.Ten letošní byl zaměřen na hledání stop, které v této oblasti zanechali Čechoslováci  a Židé.

Již první setkání mě bohužel ujistilo, že při vstupu na hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou je stejné jako před pěti lety. Stále zde probíhají důkladné prohlídky a po noci strávené cestou z Prahy jsme čekali na vstup na ukrajinské území cca 4 hodiny.  Po této době jsme mohli přijet do prvního města, kterým byl Užhorod. 

Naše první cesta vedla do krajanského sdružení klubu  T.G.Masaryka, kde nás již netrpělivě očekával pan Ivan Latko - potomek Čechů žijících na Podkarpatské Ukrajině, který nás provedl městem. Pan Latko s našimi krajany se zasloužil o to, že v parku města je umístěna  busta T.G. Masaryka a další pamětní desky, připomínající, že to byli právě Čechoslováci, kteří se v létech 1918 až 1938 zasloužili o rozvoj tehdy zastaralé oblasti.

Užhorod je vstupní branou na Podkarpatskou Ukrajinu. Název města je odvozen od řeky Už - tedy Užhorod neboli Užgorod - město nad řekou Už. Historické centrum je vzdáleno od slovensko-ukrajinské hranice jen čtyři kilometry. Město leží na řece Už, což městu ve spojení s pěší lávkou a obchodní zónou v centru přináší promenádní atmosféru. V centru se nachází velké množství restaurací a kaváren. Podél nábřeží vede nejdelší lipová alej v Evropě. V současné době je Užhorod největším městem a správním střediskem Zakarpatské oblasti. Občas lze na fasádách domů zahlédnout české nápisy z období I. republiky. V centrální části Galago stojí vládní a obytné budovy postavené československou vládou ve 20. a 30. letech minulého století. Budovy jsou často postaveny ve funkcionalistickém stylu, některé ulice připomínají pražské Dejvice.

Blízko centra na vyvýšenině stojí od 13. století hradní pevnost. My jsme v podvečer navštívili skanzen lidové architektury. V členitém terénu je k vidění asi 30 tradičních dřevěných stavení přemístěných ze Zakarpatí. Z časových důvodů jsme mohli spatřit jen dřevěný kostelík sv. Michala ze 16. století.

Další židovská stopa nás zavedla k návštěvě bývalé synagogy, která ale dnes slouží jako budova filharmonie. Transport Židů z města začal až od r. 1944. Holocaust nepřežilo více jako 140 000 tisíc Židů z Podkarpatské Rusi a  dnes v Užhorodu  jich žije  několik desítek.

Abychom se trochu odreagovali, zavedl nás I.Latko do místní hospůdky, kde se čepuje české pivo. Účastníci zájezdu vzali hospůdku útokem, protože v té době bylo v Užhorodě na slunci cca 35 st.C.

Do hotelu na předměstí Užhorodu jsme přijeli úplně vyčerpaní až ve večerních hodinách, a na co jsme se nejvíce těšili, byla sprcha a večeře.

Fotografie jsou dílem mojí kamarádky Christiny Petráskové z Jablonce.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
17 komentářů
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Berka už si hotel nepamatuji, ale určitě byl slušný. Jsem dost náročná na ubytování. Jídlo trochu horší. Děkuji za Váš zájem.
Jindřich Berka
Dobrý den, v kterém hotelu jste byly ubytovány? Byly jste se službami spokojeni.
Marie Seitlová
Moc pěkné. Těším se na další.
Alena Vávrová
Těším se na pokračování, bude-li ještě nějaké. Jsi velká cestovatelka, Jarmilo a psaní cestopisů máš již v malíčku.
Jaroslava Handlová
Jarmilo, dík za otevření dalších obzorů. Na Ukrajině jsem sice byla, nikoliv však v té Podkarpatské, proto mne překvapila i ta bývalá synagoga.
Dagmar Bartušková
Jarmilo, díky za zajímavý článek.
Jan Brič
Znám to z vyprávění mého otce.Chtěl bych se podívat na jeho rodný dům,který je ve vesnici kousek od Mukačeva.
Lidmila Nejedlá
Jarmilko, jako vždy se z tvého článku dozvídám něco nového a zajímavého z naší historie.
Helenka Vambleki
Pěkný cestopis, těším se na další, snad bude i víc fotek
Jitka Hašková
Velmi zajímavý článek, těším se na pokračování. Mapa republiky z r. 1933 je dobrá připomínka minulosti.
Marie Ženatová
Díky za hezký článek. Byla jsem v Mukačevu a a Užhorodě už před rokem 1989 jen na jednodenním výletě. V Užhorodě jsme spali a brzy ráno jsme se prošli městem. A co nás nás tehdy nejvíce zaujalo, jak bylo město velice čisté. Spousty uklízečů po ránu nabírali každý zbytek cigarety i jiných odpadků do nachystaných košů, ulice se kropily, prostě ráno milí a srdeční lidé a velmi čistotné město. Ale v hotelu byl veliký zájem o naše oblečení, něco jsme jim museli přímo "sundat" ze sebe a byli za to velmi štědře obdarováni...
Zdenka Jírová
Jako vždy, moc pěkné a poučné. Vždyť já - a určitě nejsem sama- se dovídáme o prvorepublikovém působení Čechoslováků až v posledních letech. Je to velmi zajímavé.
Děkuji za příspěvky, mám připravené reportáže z Koločavy, Mukačeva, Lvova a celkový závěr o dnešní situaci na bývalé Podkarpadské Rusi, která byla 20 let i naším územím a kde dodnes jsou Čechoslováci vítaní. Nakonec každý třetí obyvatel Zakarpatí pracuje u nás či na Slovensku.
Elena Valeriánová
Malá ochutnávka, moc hezká, těším se na další.
Naděžda Špásová
Moje matka , babička a další příbuzní z jejich strany do Čech přišli po válce. Byli to volyňští Češi a žili někde u Lvova. Přesto nemám touhu se tam jet podívat. Máme známé, kteří přišli z Ukrajiny po revoluci u nás a myslím, že by se tam už taky nevrátili. Přesto jsem si tvůj článek přečetla, jako vždy. Asi dost náročné cestování a únavné putování, Ale objevování za to vždycky stojí.
Věra Ježková
Na Užhorod mám vzpomínku, z níž mne dodnes mrazí. Někdy v 80. letech jsme jeli s přítelem vlakem na podnikový výlet do SSSR. V Užhorodu jsme měli asi hodinovou pauzu. Vystoupili jsme z vlaku, jen v teplákách, v nichž jsme byli v kupé, bez všech dokladů, a sešli jen kousek pod nádraží. Během pár minut jsme se vrátili – a viděli, jak náš vlak mizí v zatáčce. Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal. Po počátečním ataku paniky jsme se začali rozhlížet po peroně a uviděli několik spolucestujících, včetně vedoucího výpravy. Úleva byla nepopsatelná. Vlak se za chvíli vrátil a my, ještě rozklepaní, jsme nastoupili. A ještě dodatečně se děsili představou, co by, kdyby. I při tom, že domluva s příslušnými orgány v ruštině by byla bez problémů.
Zuzana Pivcová
Moc zajímavé vyprávění ze zajímavého zájezdu do někdejší části naší republiky. Mnoho Zakarpatských Ukrajinců bojovalo i za druhé světové války v 1. Čs. armádním sboru.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše