Kříž v lese u rozcestí stojí,

obklopen velebným tichem mohutných stromů,

krášlí ho čerstvě natrhané chvojí

a na kameni dvě tři kytičky k tomu.

Zachraň nás od válek, moru a hladu -

vyryto v kameni jasně se skví.

Však drsnou rukou chvatně připsáno je vzadu:

Ježíši Kriste, milosrdenství!

Kříž stojí u rozcestí v lese,

kamenné stupně stářím jsou omšelé,

země je měkká, jak tu tíhu nese

a stromy v pozadí jak smutní konšelé;

a jako krví připsána jsou slova

tam, kde zřídka spočinou oči tvý,

jak výkřik děsivý v tom tichu slyšíš znova:

Ježíši Kriste, milosrdenství!

U rozcestí v lese stojí kříž.

Ty, poutníku, jenž kráčels tady jednou,

zdali třem slovům jasně rozumíš?

Zda oči tvé se někdy k nebi zvednou...

Kdo chtěl osudu výkřikem tím čelit?

Burácí tichem a tvá duše se chví.

Pro usmíření věčné nech duši křehkou zcelit!

Ježíši Kriste, milosrdenství!!

Foto: www.drobnepamatky.cz (volná licence)