Jsem řidič. A jak se zdá, docela slušný. Jen jako začátečník jsem odřela plechy u auta mých rodičů a od té doby se snažím být opatrná. Na řízení musím být ale sama. Respektive bez svého manžela. Ráda si totiž zařadím pětku, když chci já. Ráda odbočím tam, kde se mi to zdá nejlogičtější, a rádio vypínám, zapínám a ladím podle mé nálady a podle mých potřeb. Dokonce si i uhlídám pravou stranu křižovatky. No a sama v autě bývám, když ráno vyjíždím do města. Mám před sebou 20 km klidu. Provází mě pouze tiché vrnění pneumatik a rádio Impuls. Oblíbené Country rádio jsem opustila poté, co za každou levotočivou zatáčkou automaticky přeladilo a písnička mého mládí se mi vrátila o dva takty nazpět. Za pravotočivou se zase přehoupla do původní polohy, ale někdy taky už hráli jinou.
Po ránu je na našich okreskách klid. Potkám tak dvě – tři auta. A když cestářům zbývají dotace, tak taky doktory silnic. Pracují ve dvou. Jeden řídí (vlastně sedí za volantem a čte si) a druhý tím podivným chobotem zasypává díry. Má na uších sluchátka, zrakem míří do výmolu a nevidí a neslyší, že by je někdo chtěl předjet. Proto trpělivě čekám, až ten čtoucí zvedne zrak a ve zpětném zrcátku zjistí, že na silnici v tuto dobu už taky někdo je. Pak se snaží upozornit toho s tím chobotem, že se má uhnout. Probíhá neuvěřitelná pantomima, protože jakékoliv zvuky včetně troubení jsou zbytečné (sluchátka jsou dokonale zvukotěsná). Když se to nakonec podaří a já mohu předjet, oba cestáři se omluvně dívají a pokyvují a já také pokyvuji, jako že děkuji. Pětiminutové zdržení jim v klidu promíjím, protože jsem si vlastně prodloužila tu ranní pohodu v autě.
Protože cesta vede převážně lesem, potkávám hodně zvěře, ale i zvířat domácích, hlavně kočky. Nemám ráda, když mi běhají přes cestu. Srny jsou většinou v páru, a přestože vyrážejí nečekaně, já je ve známých místech čekám. Kočky si ale dělají, co chtějí, a vyrážejí přes cestu bez jakéhokoliv řádu. A to já nemám ráda. Někde se ve mně uhnízdila pověrčivost. Nejhorší je, když je černá a běží zleva doprava. To si pak musím dávat ještě větší pozor na ty srny, aby mi nenačechraly kapotu. A na malér stačí i zajíc. Jednou nám záhadně rozbil zpětné zrcátko.
Někdy potkávám i zvířata, která to mají už za sebou. Většinou ježky, co nenabrali při přecházení dostatečnou rychlost, zajíce, který se naštěstí dostal pod kola auta celý a nemusí zraněný dožívat někde na mezi, kočku, kterou tolik nelituji, ale lituji jejího majitele, kterému bude určitě chybět a bude po ní smutnit.
To všechno tou tichou ranní cestou vidím. Vidím také rovné řady jabloní obklíčené zvláštní konstrukcí, takže vypadají jako nízké chmelnice. Vidím Sněžku, mlžný opar v údolí, ze které trčí střecha nechanické školy a věž kostela. Před sebou mám blednoucí měsíc a ve zpětném zrcátku vycházející slunce. Ruce na volantu v poloze 13:50, nohu něžně na plynu tak, aby spotřeba blikající na displeji lahodila oku, a přiměřené tempo, které mě v tuto nejmilejší denní dobu doveze mezi lidi do města.
Mám totiž ráda rána v jakékoliv podobě.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %