Své příběhy jsem již zde psala, tentokrát jsem se rozhodla napsat příběh trochu netradiční.
Prodávám pátou sezonu a znám spoustu lidí. Vím o sobě, že jsem ukecaná, ale mám lidi ráda a ráda si s nimi povídám. Vlastně nejsem ukecaná jen já. Těší mne, že si zákazníci, ale i děti, se mnou popovídají. Aspoň mi čas rychle uteče, zvláště když prší nebo je chladno a moc lidí nechodí.
Chodí mi tu hodně párů kluků nebo děvčat, vedou se za ruce. Nikdy mi to nevadilo a nepozastavuji se nad tím. Vždy jsou příjemní a občas si popovídají. Jednou přišel pán, koupil si zmrzlinu a chvíli stál a povídal. V tom prošel kolem šedivý pán asi 80 let, který vždy když prochází, pozdraví. Ihned jsem se dověděla, že je to „teplouš“ a tak podobně. Pokrčila jsem rameny a řekla, že to je každého věc. A protože jsem s ním nesdílela jeho negativní názor, raději odešel. Přišel i homosexuál, na kterém to bylo poznat podle chování i řeči. Rozhodně mi tito lidé nevadí. I oni mají smysl pro humor.
Nedávno se u stánku zastavil mladý muž, kterého znám od první sezóny, ale jen od vidění a pozdravu.
Vysoký, hubený, krásy moc nepobral, v uchu náušnici, bez předních zubů, ale vždy s úsměvem pozdravil a přitom se červenal. Nečekejte žádnou romantiku, i když si myslím své o lidech, kteří nedbají o své zuby, vždy jsem mu s úsměvem odpovídala.
Letos se poprvé odhodlal a kromě pozdravů se zeptal, jak se mám, nebo jak to jde, a když přijdou zákazníci, pozdraví a odejde. Také si postěžuje na bydlení a práci, a že si vyhledal lepší práci v Tescu, tak snad mu to vyjde. Ale líbilo by se mu to v Lidlu, ale tam ho asi nevezmou. Tak nějak spolu komunikujeme po kouskách. Až nedávno…
„Dobrý den, jak se máte?“
„Dobrý, děkuji, jde to. Počasí přeje. Viděla jsem vás, jak jste šel do obchodu, ale byl jste zabrán do telefonování, a tak jsem vás nechtěla rušit.“
Ále, sháním milence, potřebuji to.“ A ukázal směšné pohyby. “Pochopila jste to, že?“ povídá dál i se samozřejmým úsměvem a červený ve tváři.
„Pochopila“, odpověděla jsem s úsměvem a trochu i zaskočená, ale nedala jsem to na sobě znát. Rozhodně jsem si o něm nemyslela, že je homosexuál. Protože jsou to lidi jako každý jiný. Neodsuzuji je. Zazvonil mu telefon, omluvil se a popošel si hovor vyřídit. Po chvíli zamával a odešel.
Za pár dnů se opět zastavil. „Dobrý, jak se máte?“
Dobrý, díky, jde to. A co vy? Vyšlo vám to rande?“
„Ne, musel jsem si posloužit sám. Ale včera jsem to přepískl.“
„Jak to, co jste provedl?“
Naklonil se ke mně blíž. Přece jenom to nemusí všichni slyšet: „Dva kluci a jedna holka. Já byl spokojený, ale nevím, co ta holka.“ Povídá úplně přirozeně, jako by se bavil se svým kamarádem, a nepřestává se usmívat. Jen té červeně má v obličeji nějak méně.
Postavil si na bočním okénku nějaký nápoj v plechovce. „Mohu, nevadí to?"
"Ne nevadí"
"Čím se člověk pokazil, tím se má napravit, že?“
„Zrovna to jsem vám chtěla říct.“
Postál ještě asi půl hodiny. Rozpovídal se o tom, že mu je 34 let, co rád a jak vaří, a že ho učila vařit babička. Také povídal o své minulosti, kdy tropil hlouposti, bral drogy, a že je rád, že se z toho dostal. Potřebuje jiné bydlení, protože poblíž se ukazují jeho bývalí kamarádi a jemu to je nepříjemné. Také se rozhovořil o své orientaci. Povídal o tom s úplným klidem a zjistila jsem, že už se vlastně vůbec nečervená. Možná si neměl o tom s kým popovídat. Pro mne je to ale člověk, jako každý jiný. Je to ale jenom můj názor, a na ten má právo každý.
Vždyť jsou stejní jako ostatní, jenom milují stejné pohlaví. Nikdy jsem proti nim nic neměla, může to potkat kohokoliv z rodiny nebo známých. Ale nikdy jsem si s nimi také nepovídala. Tak proč je hned odsuzovat.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %