V tomto příběhu hraje klíčovou roli salám. A taky odvaha jedné šestnáctileté dívky. Představme další hrdiny tohoto příběhu: zámek kousek za Prahou, zvaný Dolní, jeho naprosto nesourodí obyvatelé a jedna zahradnice. A ještě doba, kdy se příběh odehrál - druhá světová válka.
Šestnáctiletá Helenka pracovala na zámku téměř od začátku války. Byla to příjemná a půvabná dívka, která se i přes přísný zákaz kamarádila se židovskými chlapci, nasazenými jako pracovní komando pro potřeby zámeckých pánů, konkrétně vdovy Liny Heydrichové. Mezi její nejbližší přátele patřil Milan, který stejně jako ostatní vězni bydlel v bývalé konírně. Kluci velmi brzy zjistili, že je Helenka nejen hezká, ale taky odvážná a hlavně ochotná pro ně riskovat život. Nosila v kapse pracovní zástěry přes vrátnici dopisy, potraviny, psací potřeby a jednou dokonce i polštářek. Do kapsy se jí nevešel, tak ho musela v noci přehodit přes zámeckou zeď.
Jenže Helenka se líbila i německým vojákům. Zvlášť jeden si jí všímal víc, než jí bylo příjemné. Hans. Toho taky jednoho dne napadlo, že by mu Helenka mohla prát košile. Jí se taková služba německému vojákovi vůbec nelíbila, a tak si vymyslela výmluvu. Ovšem Hans chtěl mít košile čisté a Helenka musela jednou za čas milé košile vzít a odnést do vsi k pradleně.
Jednou poslali příbuzní Milanovi po Helence celý salám. Ráno ho Helenka pronesla pod zástěrou do areálu zámku a čekala na možnost ho rychle předat. Jenže Milan se bál. Večer předtím u něho při razii v konírně našli dopisní papír; dostal pár facek a slib, že si na něj dají pozor.
Helenka tedy i se salámem v zástěře spěchala ke skleníkům. Chtěla ho tam honem schovat, že si ho Milan později vyzvedne. Po cestě mezi zámkem a skleníkem kráčel Hans. V Helence hrklo. Snad nebude chtít odnést košile! Chtěla ho rychle minout, ale Hans jí zastoupil cestu.
Helence se klepaly nohy, když šla za Hansem do jeho pokoje. Tam už byla na zemi nachystaná hromada špinavého prádla. Hans odešel pro balicí papír, jenže košilí bylo víc než obvykle a papír nestačil. Hans se zkoumavě podíval na velikou pracovní zástěru a než se Helenka vzpamatovala, chytil zástěru za cíp a zatáhl. Salám vypadl a skutálel se k nohám ztuhlé Helenky.
„No, Helenka, vas ist das?" Hans strčil do salámu špičkou boty. „To je moje," špitla Helenka a honem zabalila košile i se salámem do zástěry. Hans se na ni zkoumavě díval. „Já vím, Helenka, všechno, ale já nic nepovím."
To už Helenka utíkala po chodbě a srdce měla až v krku. Co teď, proboha, se salámem? Jestli Hans zavolá na vrátnici, je s ní konec. Jak Helenka utíkala chodbou, vzpomněla si, že na jejím konci jsou v podlaze padací dveře. Těmi kdysi házeli seno koním do stájí o patro níž. Helenka doběhla k dvířkům, otevřela je a salám hodila dolů. Zázraky se dějí i za války. Salám přistál na seně přímo v kóji, kde přespával Milan.
Přes bránu se taky dostala Helenka bez úhony. Hans dodržel slovo. Nikdy na ni neprozradil, že přenáší v zástěře věci pro židovské vězně, a nikdy už po ní nechtěl, aby mu nosila košile na vyprání. Zřejmě se zdál být vůči vězňům příliš shovívavý, protože za čas musel pracovat s nimi a pak ho Lina Heydrichová poslala na frontu.
Helenka ve své zástěře pronesla přes vrátnici ještě mnoho nebezpečných věcí, včetně dopisů na rozloučenou před transportem, a vždycky jí přálo štěstí. Nikdo ji neudal. Helenka se taky nikdy nedozvěděla, jaký byl osud onoho salámu, jestli ho opravdu její kamarádi snědli.
Pokaždé, když se podívám na řady salámů, vystavené ve výkladu, vzpomenu si na Helenku a na příběh jednoho válečného salámu, který mohl zahradnickou pomocnici stát život.
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Anežka Vavříková
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
