Dobrý den,

dnes mám pro vás dějepisné říkanky. Divím se, že mne první vůbec napadla (jednou takhle před spaním). Nejsem historik a dějepis není mým koníčkem – nemám paměť na příběhy. Po první říkance přišla spontánně další a pak už jsem je zkoušela vymýšlet záměrně. Pohybuji se pouze v rámci dějin českých. Uvítám, zabrousí-li někdo do dějin jiných zemí. Potěší mne samozřejmě i jiné výlety do naší historie. (První říkanka je ta zde v pořadí třetí.) Říkanky jsem seřadila pokud možno chronologicky. 

Mělnické vinice

svědčí nám velice.

Ludmila je založila - 

vína rudá, vína bílá.

Železný a zlatý král

s cizáky se často pral.

Vybudoval velký stát,

na Moravském poli pad´.

Hlava na hlavě

v družné zábavě

po velké oslavě

přihlíží popravě.

S osudem se těžce smíří

nevěrnice na pranýři.

Davy se jí pošklebují,

haní ji a kamenují.

Otci vlasti díků slova,

že si Čechy zamiloval.

A že rozumu měl dosti,

dal nám centrum vzdělanosti.

Na mostě se tlačí davy,

sledují, jak do Vltavy

noří Jana, jehož mravy

dodnes český národ slaví.

Třímá Žižka pevně palcát,

křižák bude hořce plakat.

Cepy, kuše, řemdichy

a strach z prohry je lichý.

Jan Hus trpí v Kostnici, 

oheň už má na lících.

Moh´ svá slova odvolat,

doma ho měl každý rád.

Moudrý Jiří Poděbradský

chtěl sjednotit Evropu.

Házeli mu k nohám klacky,

ale stejně je to tu!

Dobrý šlechtic Krčín z Jelčan

velkolepý kdysi měl plán.

Založil nám rybníky,

z nich máme prospěch veliký.

U Rudolfa alchymisti

úspěchem si nejsou jisti.

Napětím maj´ tváře rudé:

Co to bude, až to bude?

To by bylo, kdyby Golem

náhodou šel zrovna kolem.

Uplácal ho Rabi Löw,

v někom tím však vzbudil hněv.

Náš učitel národů

neměl doma svobodu.

Tak odešel do ciziny,

uměl dobře jazyk jiný.

(Vymyslel, jak učit se jazyky,

což pro svět byl přínos veliký.)

Martinic a Slavata -

postihla je odplata.

Vzbouřily se české stavy,

začal úsek dějin tmavý.

Na Bílé Hoře

sedlák neoře.

Všude slyšet jen hoře

přeživších spoře.

27 českých pánů

za chvíli už bude v Pánu.

Mnohé oko po nich slzí,

stateční to byli druzi.

Kozina štval Lammingera,

neklidná to byla éra.

Na boží ho vyzval soud,

ten se strachy nemoh´ hnout.

Za Marie Terezie

lépe se to v Čechách žije.

Chtěla mít svůj lid vzdělaný,

dala mu povinné vzdělání.

Josef byl celý po matce,

poddaní žili jak v pohádce,

když projevil svoje lidství

a zrušil jim nevolnictví.

Na sedláky u Chlumce

posvítilo si slunce

a vidělo, jak se blyští

sečné zbraně na bojišti.

V Duchcově žil Casanova,

uměl dobře volit slova.

Byl šarmantní a zcestovalý

a ženy mu rády daly.