Donedávna jsem nevěděl, kdo to je. Ale média mě poučila: je to muž tak posedlý sexem, že neustále obtěžuje všechny ženy (někdy naopak muže) v okolí, sexuálně na ně útočí, dělá jim nemravné návrhy, jistě i posunky, a dokonce je osahává či vybízí, aby se osahat nechaly(i). Já predátora ze svého okolí neznám, i když myslím, že Honza Paleček, můj spolužák na gymnáziu, asi predátorem byl, neboť neustále vedl oplzlé řeči, děvčatům zezadu – ne, to ne! co si to myslíte?! – zezadu jim šeptal nemravné návrhy nebo aspoň vulgární slova a pak nám o tom v šatně referoval.
Jen za letošek se objevil minimálně jeden hollywoodský herec, jeden americký režisér a jeden britský ministr, kteří do predátorské tlupy jednoznačně patří. Referují o tom noviny i televize.
Ne náhodou to jsou úspěšní a bohatí muži. Chápu, že když má muž peníze, docela dost peněz, tak že jej některé ženy začínají spontánně milovat, tak nějak samy od sebe se do něj zahledí a on je to vlastně takový báječný člověk. No a k tomu nějaké peníze samozřejmě má, to zas jó, ale když on je prostě tak neodolatelný… No ona neodolatelná je ta vůně peněz, že ano. K tomu vůně charismatického a úspěšného muže, čili něco, co já v životě neucítím ani u Gotta, natož u Zemana, ale ženy ano.
Avšak zpět k predátorským celebritám. Nejdřív si jedna stará herečka vzpomněla, že když byla mladá herečka, tak ji režisér poplácal po zadku a navrhl, ať jde s ním do postele. (Ona šla, protože nevěděla, proč jí to navrhl.) Postupně se pak přidávají další herečky, později i asistentky, a už se objevila i pokojská z hotelu. Já nechci zlehčovat, že ženy jsou opravdu někdy vystaveny násilí a ještě častěji sexuálním návrhům, jen vždycky žasnu nad tím vývojem. Vzpomínají si ženy nejrůznějšího věku, bydliště a postavení a chudák celebrita (která si o tom nepsala deník) teď neví, co je pravda a co ne. U některé tvrdí, že se mu sama nabízela, ale tomu uvěří jen soudce muž, nikoliv žena. Na muže nepůsobí eroticky, když přijdete týden nemytá, neučesaná a v bramborovém pytli, ale jakmile přitančíte v lodičkách s krásně načechranými vlasy, celá usměvavá a voňavá, s odvážným dekoltem a krátkou sukénkou, tak ani nemusíte točit kabelkou a hormony z boží přírody, ty svině maličký, to zařídí tak, že se skoro v každém muži něco sepne – akorát že ne každý dělá hned konkrétní návrhy ani nikoho neplácá. Takže predátor si to možná jen někdy špatně vyloží a domnívá se, že první sexuální návrh vlastně učinila žena jemu. No ale vysvětlujte to, má mít zábrany a při nejhorším se na chvíli vzdálit do záchodové kabinky, že.
Na rozdíl od predátorských celebrit jsem nikdy neslyšel, že by Honzu Palečka někdo po letech žaloval. Asi zas takový predátor nebyl. Zato v případě známých a úspěšných mužů se to může stát i s padesátiletým odstupem jako u jednoho filmového producenta. Anebo zcela nedávno, jak jsme teď viděli v případě devadesátiletého bývalého amerického prezidenta Bushe (zas ten zadek! když on se vážně někdy pohybuje před vámi jako by to byla podávaná ruka). Žaloby jen prší, ženy si to užívají a minimálně polovina všech mužů bledne.
V neděli přišla moje žena do kuchyně a sdělila mi, že si právě vzpomněla, jak jsem ji před padesáti lety osahával na zadku. To nám bylo kolem osmnácti. Asi mě chce žalovat. No já si na to opravdu nevzpomínám, ale stát se to mohlo. A soudu bude jedno, že si na to nevzpomíná pachatel, důležité pro něj je, že si na to vzpomněla oběť. Zřejmě očekává vysoké mimosoudní vyrovnání. Ale půlku domu a auta už má, protože se mezitím stala mojí ženou. A je zajímavé, že si na to vzpomněla zrovna ten den, kdy jsem jí odmítl loupat jablka s výmluvou, že mě loupe v zádech. Takže asi pomsta, čemuž se u ženských nemůžeme divit. (Ona když vyvane ta vůně peněz, tak mohou nastoupit úplně jiné priority, třeba ta jablka.)
Naše hezká sousedka Zuzana, pouze o generaci mladší než já, už oznámila, že jako prevenci proti dotěrným mužům (a sousedům zvlášť), se na mou radu přestala mýt a chodit ke kadeřnici. Naopak, začala se oblékat jako na pole a před odchodem z domu si ještě pomaže obličej blátem. Bohužel to prý má opačný účinek: muži na ni sice již obdivně nezírají jako dříve, nýbrž ji hned objímají, aby ji utěšovali, že se zas bude mít dobře. Prostě zmatek.
A nové zprávy ze světa celebrit přicházejí. Naposledy byla žaloba zdůvodněna jako „sexuální útok“, což údajně spočívalo právě v tom plácnutí po zadku. (Já s poplácáváním vůbec nesouhlasím a nikdy jsem to – kromě své ženy - nepraktikoval, leč nechápu, jak to lze nazvat sexuálním útokem a požadovat v přepočtu milióny korun.) Teď zbývá, aby se muž na ženu „významně zahleděl“, což si vyloží jednoznačně jako sexuální výzvu – a další žaloba je na světě. Už to je skoro jako s tou rovnoprávností, kdy si muž v USA musí dát setsakra pozor, aby nepřidržel dveře nějaké feministce. Už totiž padly žaloby. Mně se to stát, tak příště bych jí nepřidržel dveře otevřené, ale naopak zavřené, a držel bych a držel! Ať zkusí říct, že jsem ji nezrovnoprávnil. To by opravdu mohla skončit jako nějaký chlap (nějaký menší a lehčí než já!) – dostala by na budku.
Co se bude dít dál? Myslím, že my muži bychom měli přejít do protiútoku. Například to loupání jablek je určitě skrytá erotická výzva, což mě v neděli tak zaskočilo, až mi zaskočilo. Dostat jablečnou šlupku z průdušnice, to vám musí někdo dát pořádnou šlupku do zad, ale já věděl, že když to udělá žena (což neprozřetelně udělala), tak ji mohu žalovat zas já. Protože co je plácnutí po zadku proti takové herdě do zad, že jo? Pro muže skoro neexistuje jednoznačnější sexuální výzva. Doufám, že mi to ostatní muži potvrdí.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %