Sami jistě používáte ustálená zvolání při různých nezdarech, bolesti, nedorozumění či překvapení, údivu. Čeština skýtá stovky takových zvolání, kdy některá ani nemohou být publikovatelná. Jsou to pro cizince určitě překladatelské oříšky, vždyť už ani kolikrát my sami nevíme, proč se tak říká. Vzpomeňme faráře Otíka: Vidíš to, panenko podsrpenská? Myslela jsem, že je to troškovina, ale není! On opravdu existuje Kostel Panny Marie Bolestné v Podsrpu - což je místní část Strakonic. Moje babička hodně používala Panenko skákavá. To se mi líbilo, protože jsem si představovala, že je to děvčátko skákající třeba panáka. A je to zase úplně jinak. Správně by se mělo říkat panenka skokovská podle poutního místa v dnes již neexistující obci Skoky na Karlovarsku.

V naší rodině si pamatuju zvolání babičky a maminky jako Ježíšku/ Ježíši/ Ježíšmarjá/ Ježíšku na křížku/ Pane Bože/ Božínku/ Boha jeho/ pro Kristapána/ ježkovy oči/ pro Kristovy rány/ můj ty smutku a zármutku/ šmarjá panno/ sodoma gomora/ Herr Gott/ do prkýnka dubovýho... Já používám ty brďo. A odkud se ten brďa vzal? Traduje se, že zhruba v polovině 19. století se na Chrudimsku toulal jistý podvodník, který se jmenoval Brďa. Aby se mu v nekalých obchodech dařilo lépe, snažil se získávat finanční podporu u vysokých úředníků tehdejšího c.k. mocnářství. Vtíral se do rodinné přízně, a když byli hodnostáři v úřadě, tak často obcoval s jejich manželkami. Jednou se ale jeden z nich vrátil domů pro zapomenuté složky a přistihl Brďu se svou manželkou inflagranti. Popadl dech a zařval: "Ty Brďo!" A jelikož bylo poledne a na ulici nebyl ruch, rozlehl se výkřik přes velkou část města. Hláška ve východních Čechách zlidověla a dostala se až ke mně.

Dnes taky hodně slyšíme: ty vole/ kurnik šopa/ ty vogo/ do Prčic/ hernajs/ kruci/ krucinál...

A ti, co se s tím ani trochu nemazlí, používají i silnější výroky: ku.va/ do pr.ele/ do p.č./do ři.i/

Jaká znáte vy a která často používáte?