Měsíc duben je pro mě předzvěstí krásného přicházejícího jara a odcházejícího aprílového počasí. Přicházejících jarních prací a odcházejícího zimního spánku. V tu dobu nastává klíčový okamžik pro naši rodinu - sázení brambor. Jestli chcete vidět šťastného chlapa, přijeďte se k nám na tuto činnost podívat. Z kůlny se s láskou vytahne tera (mimochodem nejstarší fréza v okolí), ze sklepa se slavnostně vynese naklíčená sadba a manželka (tedy já) se něžně připraví na to, že bude k ruce (přines, podrž, podej). Odborné práce se nechávají zásadně na hlavu rodiny. Mým počátečním úkolem je chodit se ptát (zhruba každých deset minut), jestli už. Asi desetkrát zní odpoveď "ještě ne, až za chvíli". Tato fáze končí v okamžiku, kdy se zpoza tery ozve "tak kde jsi?"
A přichází slavnostní chvíle. Brázda je rozoraná tak, jak to má být. Rovná jako podle pravítka, dno rýhy pevné, vyoraná zemina vláčná. Prostě tvrdá postýlka, kyprá peřinka. Děda sedlák by měl radost. V košíku je pro mě připravená sadba a už stačí říct jen "start". Vrhám se do brázdy a na její dno začínám klást brambory. Ale běda. Po chvíli se ozve. "Máš je moc daleko". Vracím se, sbírám a začínám znova. Zmenšuji rozteč. "Blaničko, ta třetí není v rovině". Vracím se, a rovnám třetí. "Ne tahle třetí. Ta od toho místa, kde jsi byla". Aha, takže třetí od páté, čili osmá. Narovnám osmou a pokračuji dál. Chvíle vzácného klidu. Za mnou manžel přihrnuje zeminu do hrůbků. Dělá to hráběmi, protože tera to neumí tak rovně. Ale opět běda! Další zádrhel. Teď už to mám zase moc blízko. No, ještě chvíli vydržím, než zvolím taktiku, když nemohu být nejlepší, budu alespoň nejhorší. Myslím, že za ta dlouhá léta mého manželství jsou mým rekordem tři zasázené řádky. Hlavně neukázat, že něco umíte! K mé radosti manžel zjistí, že tato mi svěřená práce je na mě příliš odborná a já vítám jeho slova. "Víš, jdi zatím uvařit kafe a já to tady dodělám." A sám si radostně všech pětadvacet řádků zasází, porovná, přihrne, mírně utuží, opět s láskou očistí a uklidí teru, a pak si k večeru s rozkoší po dobře vykonané práci vypije tu studenou kávu. Hlavně, že mu to nikdo nekazil.
Je to už dávno, co jsem mu složila říkanku, která se stala mottem naší rodiny.
V řádcích, co jsou jako linka,
nikde ani mandelinka.
Brambořiště? Paráda.
Toť okrasná zahrada!
Veršík platí stále a já už se teď, kdy jsme ty brambory sklidili, těším, že další duben bude zase tak romantický.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
