Dort s výstižným názvem RED VELVET je teď v kurzu. Dorty peču ráda, ale v poslední době k tomu nemám dost příležitostí. A tak, když se jedna naskytla, přesvědčila jsem sama sebe, že právě tento dort vyzkouším. Ve svém věku se už nevrhám do těchto dobrodružství po hlavě, ale začínám pečlivým prostudováním příslušného receptu na různých pekařských či kuchařských serverech. Je to docela zajímavé čtení. Jednu skupinu tvoří recepty prakticky stejné, pečlivě opsané do posledního slovíčka. Druhou skupinu jsou recepty odvozené z těch původních, ale s různě rozsáhlými stopami lidové tvořivosti.

Dort RED VELVET, jak už jeho název napovídá, by měl být na řezu krásně rudý a sametově hebký. To je jeho kouzlo. Na přiložené fotografii můžete vidět výsledek mého snažení. Drobečky z korpusu, které jsou jedinou ozdobou tohoto dortu, jsou sice krásně tmavě hnědé, nikoliv temně rudé. Můj dort je samozřejmě temně hnědý i na řezu. Něco se prostě nepovedlo!

Zkuste se mnou vystopovat, kde se v mém postupu stala chyba:

• Nezbytnou ingrediencí tohoto dortu je červená gelová potravinářská barva. Koupila jsem ji v Tescu a pečlivě jsem si vybrala tu nejtmavší červenou, kterou měli.
• Na rozdíl od doporučovaného postupu přípravy korpusů jsem se odvážně rozhodla, že nebudu péct obě části korpusu postupně za sebou, ale upeču je prostě najednou. Dvě dortové formy se do mé trouby vejdou a pak každý korpus prostě přeříznu. Šetřím energii.
• Při odvažování surovin jsem zjistila, že mi chybí 50 g hladké mouky, odvážně jsem ji nahradila kukuřičným škrobem.
• Můj oblíbený ruční šlehač téměř nezvládl zpracování tak velkého množství surovin. Krutě sténal a zahříval se, takže jsem ho po chvílích vypínala, aby si odpočinul. Moje ruka si odpočívala také. A v pauzách snila o kuchyňském robotu, který by pracoval sám, lehce a s nepředstíraným nadšením.
• Jako zlatý hřeb programu jsem vytáhla onu rudou gelovou barvu z krabičky a překvapilo mě, že je v takové malinké tubičče. Neodměřovala jsem požadovanou lžičku barvy a rovnou ji celou vymáčkla a rozmíchala do podmáslí. Podmáslí zrůžovělo, ale nezrudlo.
• Roztomilou růžovou hmotu jsem na střídačku s moukou přidávala do těsta. Bohužel jsem nesprávně odhadla potřebnou velikost nádoby na přípravu těsta, růžová hmota při šlehání stříkala všude kolem.
• Místo kypřícího prášku bylo třeba rozmíchat jednu lžičku jedlé sody ve dvou lžičkách vinného octa a vzniklou pěnu rychle vmíchat do těsta. Našla jsem doma pouze rýžový ocet a vzniklá pěna zmizela dříve, než bys řekl švec. Nebyla jsem dost rychlá. Do těsta jsem přimíchala jen podivnou vodičku.
• A jakoby to nestačilo, nakonec jsem zjistila, že jedna dortová forma má asi o centimetr větší průměr než druhá!
• Korpusy se vzhledem ke své tlouštce pekly dvakrát déle, než bylo uvedeno v receptu. Logické. Krásně vyběhly, ale na první pohled bylo jasné, že jsou hnědé, nikoliv rudé.
• Po vychladnutí na mřížce jsem je pěkně obalila do potravinářské fólie a dala odpočívat na pár hodin do lednice. Také jsem si potřebovala odpočinout a hlavně uklidit spoušť v kuchyni.
• Příprava krému z mascarpone naštěstí nepřinesla žádná nečekaná překvapení. Krém byl hustý, hladký, sametový a po přidání vanilkového aroma se nádherně rozvoněl.
• Korpusy se nechaly krásně a rovně přeříznout a jejich potření krémem byla už hračka. Nakonec nevadila ani nestejná velikost korpusů.

Výsledný dort byl chuťově vynikající, sametový, ale minimálně kvůli barvě to RED VELVET prostě nebyl.

PS. Recept na tento dort záměrně neuvádím, zájemci ho mohou snadno najít na internetu.