Narozen 1906 v Praze na Žižkově, zemřel 1942 v USA.
 
Jako také rozený žižkovák jsem navštívil klasický koncert, konaný na jeho památku. Byl na pražské periférii, v dosti nedostupném divadle. Sídlištní pražští obyvatelé stále nevědí, kde a co je na jejich sídlišti. Nejprve jsem se vydal opačným směrem, pak mě jiní otočili zpět. Popojel jsem autobusem jednu stanici a jedné důchodkyně se zeptal na tohle divadlo. Byla ale hluchá, neodpověděla mi. Další penzistka slyšela už dobře a doprovodila mě až do sálu.

Bylo vyprodáno a obsazeno vdovami, až do poledního místečka. Hrál amatérský symfonický orchestr, zpívali čtyři sboristé, dokonce i dirigent. Z jejich hudební produkce zářilo nadšení, ale nečekali jsme výkon Vídeňské filharmonie. Rád jsem vyslechl melodickou orchestrální hudbu ve velkém sále.

Ježek se narodil s velmi pochroumaným zdravím, zrakem, sluchem a jen jednou ledvinou, ještě nemocnou. Hudbu vystudoval na pražské slepecké škole.

V roce 1928 vzniklo Osvobozené divadlo. Seznámil se v něm s Werichem, Voskovcem, Ančerlem, budoucím houslovým virtuosem, a dalšími. Od mladého Ježka chtěli psát jásavou moderní hudbu. Mimořádně se mu to dařilo.

Divadelní sólisté vystupovali politickou satirou proti nastupujícímu Hitlerovi. To se nelíbilo pražským Němcům. Ti Osvobozené divadlo vymlátili, opravovalo se celý rok! V roce 1938 bylo českými úřady uzavřeno.

Protagonisté divadla před nacismem odjeli do Ameriky. Docela se jim tam dobře dařilo. Jaroslavu Ježkovi začala odcházet nemocná ledvina. Už tehdy a tam ji bylo možné transplantovat. Ani po sbírce kolegů nevybrali však tolik peněz, aby bylo na nutnou transplantaci.

Dožil se věku 35 let, později byl převezen do hrobu na pražských Olšanských hřbitovech.