Nějakou dobu mi útroby nahlodávala myšlenka, že bych si mohla vyjet do Prahy. Co mohla? Měla! Zaslechla jsem totiž v rozhlase, že v Praze žije Francouz Stéphane Corbet, jemuž učarovalo nám tak důvěrně známé značení turistických cest. A to natolik, že se jal barevné proužky fotografovat a ve Francouzském institutu z nich bude dokonce mít výstavu Krajina značek. Protože mě toto téma zajímá, poznamenala jsem si termín do kalendáře. A moje rozhodnutí vyjet si do Prahy bylo definitivně potvrzeno, když jsem slyšela o výstavě historických fotografií ateliéru H. Eckert v Clam Gallasově paláci. No a při té příležitosti se podívám na naši redaktorku Zuzku skoro na Staroměstském náměstí.

Pro svůj výlet jsem si zvolila šťastný, na listopad zářivý den s probleskující modří nad hlavou. Rychlík mě vyplivl na hlavním nádraží. Po 9. hodině ráno na Václavském náměstí korzovalo jen pár lidiček  a stejný zázrak se konal i na náměstí Staroměstském. Jen do Carolina se už trousili svátečně oblečení studenti a jejich gratulanti s kyticemi. Počkala jsem si na 10. hodinu u Orloje a snadno našla žlutý dům s podloubím. Tam jsem ve 3. patře zaklepala na dveře s označením i60 a za nimi už se na mě usmívala Zuzka. Ukázala mi prostředí, ve kterém nyní redakce sídlí, a ve chvíli, kdy už jsem se chystala k odchodu, se k mému překvapení ve dveřích objevil i Honza Raška. Chvíli jsme vedli převážně nevážné řeči, zapsala jsem se do knihy návštěv hned za pana Čepelku, a jakmile jsem oknem zahlédla modro na nebi, nebyla jsem k udržení a vyrazila do ulic.

Za tu chvíli se situace na ulicích zásadně změnila a mezi matičky Prahy chtivými návštěvníky bylo nutno se prodírat. Prodrala jsem se tedy až ke Clam Gallasově paláci, kde jsem si za 40,- Kč seniorského vstupného prošla sály s nainstalovanou výstavou dobových fotografií ponejvíce Prahy, ale i z různých dalších míst. Tak např. fotografie zříceniny hradu Bezděz pochází už z doby před rokem 1878. Zatímco za okny panoval čilý ruch, na výstavě jsem se potkala jen s jednou paní. Výstava je to opravdu zajímavá a doporučuji ji všem. Bude trvat až do 10. prosince.

Potom už mě lidský had vedl ke Karlovu mostu a za krásného počasí jsem nemohla vynechat výstup na Staroměstskou mosteckou věž. Okouzleně jsem chodila po ochozu kolem dokola a nemohla se nabažit výhledů na Karlův most přímo pode mnou, Pražský hrad, Strahovský klášter, řeku, sto věží...  Původně jsem vůbec nechtěla jít na druhý vltavský břeh, ale dokázali byste odolat vy? Já tedy ne, a tak jsem se ocitla na Karlově mostě a pak na smíchovském nábřeží. Toulala jsem se uličkami a najednou jsem zjistila, že mám co dělat, abych stihla ještě tu druhou výstavu ve Francouzském institutu ve Štěpánské ulici. Nic naplat, musela jsem přidat do kroku a přeběhnout zpátky na druhou stranu Vltavy.

Pokud se týče referátu o výstavě Krajina značek, tak si představte, že tam jsou vystaveny - překvapivě - fotografie turistických značek. Červenobílých, modrobílých, zelenobílých a žlutobílých.

Čas se nachýlil tak, že můj rychlík čekal právě na mě. Za soumraku jsem opouštěla Prahu - šťastná jako blecha! A v přiložené fotogalerii se teď můžete i vy podívat, jak okouzlenýma očima jsem maličký kousek Prahy viděla.