Bohužel se v poslední době dostávám ke knížkám velmi málo a soustředěně si je dokážu užívat snad jen v době, kdy rozum velí vydržet chvíli v klidu. A takováto chvíle přišla s první podzimní rýmičkou. Tělo padlo do postele dobrovolně s první zimnicí, která ohlašovala nastupující zvýšenou teplotu. Pořádně jsem se prospala a vypotila, ale znáte to. Ať děláte, co děláte, rýma si trvá svých sedm dní.  První, co mě napadlo, když  mi trochu otrnulo, přečíst si nějakou knížku.

Ve své domácí knihovně ji nehledám, tam mám přečteno. "Projíždím" seznam svých elektronických knih. Tam mám přečteno také, ale většinou jen jednou. Při brouzdání v závěji severských detektivek od JoNesba a Johana Theorina, které jsem hltala před nějakým časem, se mi vynořila informace, kterou jsem nedávno uložila do své paměti - současná severská literatura nejsou jen detektivky! A tak jsem začala pátrat na síti. V mém hledáčku uvízla finská spisovatelka Minna Lindgrenová se svou trilogií Babičky avizovaná jako brilantní finská variace na slečnu Marplovou. Agata Christie je má oblíbená autorka detektivek a slečnu Marplovou můžu.  Trilogie Babičky nabízí humor v kombinaci s kriminální zápletkou. Co víc si přát!

Objednat si elektronickou knížku je jednoduché, pokud se vám podaří najít portál, kde knížku nejen prodávají, ale umožňují takový způsob platby, který preferujete.  Cena knížky byla kupodivu na všech portálech stejná, informace o knížce také. Zjednodušeně - na jednom portále to vymyslí a ostatní "opisují". Bohužel způsoby platby nabízejí portály velmi rozmanité a často není na první pohled zřejmé, co se za nimi skrývá. Přesto se mi objednávka po krátkém laborování podařila.  Když elektronická knížka s názvem Babičky: Mrtvý kuchař od Minny Lindgrenové doputovala do mého tabletu, měla jsem skoro stejný pocit, jako když vybaluji novou knížku z hedvábného papíru. S chutí jsem začala číst.  Knížka mě hned pohltila a nepustila, dokud jsem nedočetla. 

Až pak jsem si uvědomila, že jsem od ní očekávala trochu víc. Trochu víc humoru v tom smutku, který je se stářím asi neodlučitelně spojený. Nějaké lepší rozlušténí kriminální zápletky, která je v knížce pouze odrazovým můstkem k dalšímu ději. Méně cest tramvají, i když asi pro seniora vlastnícího tramvajenku je to jistě vítaný zážitek. Méně chrastících chodítek - asi u nás nejsme na seniory s chodítky až tak zvyklí. Knížka ve mně navíc zasela obavu, že se podobně mohou chovat k seniorům ve všech domovech světa. Ať se ty "domovy" jmenují Podzimní háj nebo jakkoliv jinak.  Plus navíc smutek z toho, že vlastní děti mohou legálně odložit rodiče kamkoliv a stačí, když za to zaplatí.

Zkusila jsem nepříjemný pocit potlačit do pozadí četbou další knížky, pro jistotu zcela odlišného žánru. Vzpomněla jsem si, že mi kamarádka kdysi doporučovala knihu Skleněný pokoj. Najít ji na internetu nebyl žádný problém. Její recenze byly krásně rozporuplné, od absolutního nadšení až  k úplnému zatracení. To jenom zvýšilo můj zájem. Knížka opět doputovala do mého tabletu v elektronické podobě.  Na celý den jsem se díky ní propadla do úplně jiného světa!

Knížka splňovala přesně to, co jsem od ní očekávala. Silný příběh inspirovaný osudy brněnské funkcionalistické vily Tugendhat a dramatickými osudy jejích majitelů. Dobře napsaný román, který zaujme, vtáhne do děje. A navíc vyvolá v člověku touhu ocitnout se ve slavné vile a porovnat si své dojmy z knížky se skutečností. Na osobní prohlídku vily je třeba se objednat až dva měsíce dopředu, možná je ale virtuální prohlídka na  http://www.tugendhat.eu/tour/tour.htm. Tu jsem si hezky užila a prohlédla jsem si všechna tři patra vily dost detailně. Kvitovala jsem, že se můj pocit z knížky téměř shodoval s realitou. Na internetu jsem se dozvěděla více i o architektovi vily a jeho dalších dílech (Ludwig Mies van der Rohe nar. 1886 v Německu) i o autorovi knihy (Simon Mawer nar. 1948, anglický spisovatel žijící v Itálii).