Jací vlastně současní senioři jsou? Jsou to babičky, které zajímá především zahrádka a pečení? Poslouchají dechovku? Nebo ženy, které zajímá především móda a cestování? Poslouchají Beatles? Jasně, žádné pokusy o vytvoření průměrného člověka ještě nikdy neklaply, ale přesto je to zajímavá otázka.

Kladli si ji nedávno pracovníci Ústavu marketingu a obchodu Mendelovy univerzity v Brně. „Naše zjištění naprosto zbořila mylné představy, které o dříve narozených máme. Možná je to tím, že jim dostatečně nenasloucháme,“ uvedla vedoucí ústavu Lea Kubíčková. Sice si už pod pojmem babička asi málokdo představuje dobrosrdečnou ženu v šátku, ale přesto určité stereotypy přetrvávají. „Nezapomínejme, že do věku babiček se dostaly ženy, které třeba byly hippiesačky a poslouchaly Beatles,“ podotýká socioložka Lucie Vidovičová. Tak se podívejme, co z průzkumu vyplynulo.

Většina dříve narozených nemá ráda, když se jim říká senior nebo důchodce nebo penzista. „Jsou případy, kdy lidé odmítají účast v nějaké aktivitě či kroužku jen proto, že má v názvu slůvko senior. Lidé mají pocit, že ještě nepatří mezi babičky a dědečky. Zaznamenali jsme případ paní, která v osmdesáti odmítla účast na cvičení pro seniory jen proto, že v názvu bylo to slovo. Lidé uváděli, že přijatelnější pro ně je používat slovní obraty jako zkušenější nebo dříve narození,“ tvrdí Lea Kubíčková.

Pro někoho to může být slovíčkaření či směšná snaha předstírat věčné mládí. Nicméně i lidé, kterým toto vadí, mají svým způsobem pravdu. Tady je názor pětasedmdesátileté Jany z Prahy: „Chtěla bych chodit na akce, kde jsou lidé různého věku. Loni jsem byla s kamarádkou na dovolené, šlo o cenově zvýhodněný zájezd pro seniory. Připadala jsem si jako v domově důchodců, nelíbilo se mi to.  Když jsme byly rok před tím v jiném hotelu, líbilo se mi to více. Dala jsem se tam do řeči s malými dětmi, s mladými lidmi, u večeře jsme sedávaly u stolu se dvěma třicátnicemi a skvěle jsme si popovídaly. Nechápu, proč bych se měla stýkat s někým jen proto, že je podobného věku jako já. Stýkám se s lidmi, kteří mají zajímavé názory, kteří mě inspirují, ale je mi jedno, jestli jim je dvacet nebo pětasedmdesát.“

Autoři průzkumu dokonce zaznamenali, že někteří lidé i v poměrně vysokém věku odmítají využívat výhody jako jsou různé slevy pro seniory. Říkají na to, že přece nejsou ještě tak staří, byť je jim třeba sedmdesát. Mnozí dotazovaní uváděli, že lékaře navštěvují asi pětkrát do roka. „To není nic otřesného, neplatí tedy, že senioři zbytečně vysedávají v čekárnách ordinací,“ uvedla Lea Kubíčková.

Ale největší překvapení u výzkumníků vzbudilo téma senioři a internet. Většina dotázaných jej považuje za naprosto nezbytný. Popisovali, co vše na něm umí páchat. Mailují, skypují, sledují videa i filmy, používají internetové bankovnictví, mnozí umí pracovat s fotografiemi.

Pro mnohé nejsou výsledky průzkumu ničím překvapivé. Ale nezapomínejme, že je nemálo lidí, kteří třeba do styku s dříve narozenými nepřicházejí, a tak si pod pojmem senior představují výhradně nasupenou babičku, snažící se co nejrychleji probojovat frontou na levné máslo. Zkrátka, tenhle průzkum jen potvrdil, co mnozí vědí. Tedy to, že případů, kdy sedmdesátníci žijí stejně jako třicátníci, rok od roku přibývá.