Těšila jsem se na setkání ve čtvrtek v Mnichově Hradiišti a myslela jsem, že nás pojede víc. Nakonec jsme z Prahy jely dvě, já s Ájou. Odpoledne při harmonikách jsme si užily hudby a tance spolu s dalšími místními kamarádkami až do večera vrchovatě. Skoro všichni tam tancovali, pokud se vešli na taneční plochu, sem tam to bylo maso, já jsem poslouchala spokojeně hezké písničky z mládí. Skoro bylo těžké najít okamžik, kdy jsme se všechny sešly u stolu a mohly se vyfotit. Večerním Hradištěm nás Jitka Caklová doprovodila zpět na nádraží. Cestou jsme obdivovaly krásně osvětlenou radnici na náměstí. Škoda, že poslední vlak do Prahy jel tak brzy, už v 7 večer, a hudba končila v 8. Bývaly bychom si ji rády poslechly až do konce. Ale i tak jsme s Ájou byly rády, že jsme tam jely, a cesta zpátky nám utekla povídáním o tom, co jsme všechno zažily.