Zážitek z letošního roku, o kterém bych se chtěla tady zmínit, vlastně navazoval na události z roku ještě předešlého.
Po operaci ramene, na podzim 2016, si pan doktor přes kosti usmyslil, že potřebuju lázně. Tak jsem oběhla byrokratické kolečko a zažádala o ně. Nikdy jsem v lázních nebyla. Ani po nich netoužila. Ale koncem prosince přišel dopis z Janských Lázní v tom smyslu, že mně děkují za dobrý výběr a že další informace o nástupu dostanu do tří týdnů. Uběhl leden – a nic. Dost mi to znervózňovalo. Informace od kamarádek (např. o náhlé zprávě okamžitého nástupu), spojené s mým přehnaně zodpovědným přístupem, přikládaly polínka na rozžhavené uhlíky stresu.
Tak jsem tam zavolala. Milý, mladý hlas sdělil, že mi právě odeslali dopis. Nástup se má uskutečnit teď v únoru dvacátéhodruhý. Hned jsem v kalendáři vyhledala, že dvaadvacátého února je středa a červeně zaškrtla. Radovala jsem se, že mi zbývá téměř měsíc. Zanedlouho přišel dopis. Ještě v brýlích na dálku jsem prolétla ve spěchu záhlaví s termínem nástupu. Zaznamenala jsem nějaké dvojky. Pak s brýlemi na blízko už moje oči pročítaly důležité informace o věcech a dokladech, které musím vzít s sebou. Hlavně upozornění na dodržení termínu a času nástupu.
Byla nedělní půlnoc, devatenáctého února. Protože jsem sůva, chodím spát kolem druhé ráno. Tiskla jsem nějaké fotky a napadlo mě okopírovat pozvánku do lázní (kdybych ji náhodou potřebovala navíc). Jak tak koukám na kopii, můj zrak se zaryl do data nástupu. Ten se shodoval se dnem, který už téměř čtvrt hodiny probíhal. Dvacátý únor. Několikrát jsem prohlížela ďábelskou dvacítku. Ještě před půl hodinou jsem si pochvalovala pěkně zvládnuté úkoly se dvěma volnými dny na sepsání seznamu, vyprání i vyžehlení prádla a klidné balení. Odvoz byl domluven na středu.
Na to, co se ve mně tenkrát dělo, nemohu ani pomyslet. Žaludek se usadil v hlavě a duše plula v mrákotné mlze.
Naštěstí odvoz zaslechl noční telefon. Já zmateně balila do půl páté ráno.
Dvacátého února v jedenáct hodin dopoledne jsem stála před přijímací recepcí Janský Dvůr. Jak se mi to podařilo, netuším.
Kromě téhle historky byl pobyt v lázních nádherný. Ale to bych mohla vyprávět už další zážitek roku 2017.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
