Já snídám s tabletem, ale k obědu usedám s manželem a v klidu se spolu najíme a povyprávíme, než se odpoledne rozběhneme většinou každý po svém. Číst u jídla noviny nebo dokonce knížku bych nezvládla. Tyto dvě činnosti spojit neumím, neměla bych nic ani z jedné.

Libuško, vůbec nejlepší je u jídla si jen spokojeně "jíst", a pak teprve spokojeně číst. Máte pravdu, že jíst bez čtení, ale ve stresu, je to nejhorší, co můžeme pro své tělo udělat. Ale to, co jsem napsal já, samozřejmě předpokládá soustředit se na jídlo a na tu chvíli vypustit z hlavy veškerý tlak povinností a zmatků a nedodělaných úkolů a bolestivých vzpomínek, apod. Problém je, že vypustit z hlavy tyto okamžiky neumíme ani ve chvílích, kdy nejíme. Tohle jsou spouštěče veškerých nemocí. Ale to, co jsem napsal o jídle a práci mozku při čtení, není můj "lidově moudrý výmysl", je to lékařsky dokázáno a kdysi jsem to čerpal z nějaké studie, kterou dnes už asi nevyhledám, ale závěr jsem si zapamatoval. Ani spokojené čtení k jídlu nepatří. K jídlu patří jen "jídlo", abych to řekl obrazně. A taky jíst to, co nám přináší jistý požitek chuťový a smyslový, požitek, který však není vytvořen z nesprávných návyků, protože pro někoho je požitek sníst pět povidlových buchet, zapít sladkým kakaem, zapálit si cigaretu a navrch si dát štopečku hořkosladké becherovky. Co mu udělá cukr v krvi ví jen ta jeho krev, a po čase to pozná i její majitel. To uvádím jen jako groteskní případ, jako symboliku nesprávných kombinací, které však tolik chutnají. Ve stravování nevidím nic složitého. jen mít "pět pohromadě", tedy ten dávný selský rozum, ačkoliv už nejsme sedláci. I když - nevím, jestli si i sedláci u jídla nečetli noviny, protože jindy neměli čas. =)))) Mějte se pěkně!

Lubomíre, to je pouze jedna strana mince. Zase je vědecky dokázáno, že jídlo snědené v pohodové atmosféře je tělu mnohem prospěšnější, než jídlo třeba i složením zdravější, ale snědené ve stresu, nepohodě, nebo třeba jen pokud sami sobě vyčítáme, že u jídla se nejí :-) takže je to vlastně jedna jedna. Stres vyvolává psychosomatické nemoci, dokonce může být i spouštěčem některých druhů rakoviny. Takže když si u dobrého jídla spokojeně čtu, dělám to vlastně pro své zdraví :-)

Tohle není problém ani etický, ani společenský, ani ekonomický (neztrácet čas), ale zdravotní. Zároveň číst a jíst dokazatelně zkracuje život, i když to vypadá, že je nám při čtení a hodování tak dobře. Při jídle nepracuje jen žaludek, ale i mozek. Ten vše řídí. Když je mozek zaměstnán zpracováním dat z četby, nesprávně zadává data pro pochody spojené s přípravou stravy na trávení. Jednou to nevadí. Dvakrát taky ne. Snad i třikrát nevadí. Ale jak se dostaneme do návyku a čteneme při jídle častokrát, sice více přečteme, ale zbude nám méně času života na zažití toho, co jsme při čtení spolykali.

Dívky, děkuji. Tak ať nám chutná. :-)

Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama :-) Můžeme založit Jídločteno klub :-)

Tak to je i můj případ. Nedokážu si sednout s jídlem k prázdnému stolu bez jakéhokoliv čtiva..... nechutná mi to, nebo jídlo rychle zhltnu..

Dělám při jídle všechno možné, čtu, luštím křížovky, sudoku, zašívám, líčím se...prostě neztrácím s jídlem čas. Je to hrůza, že???

Ano, čtu si při jídle, většinou u snídaně a oběda. Samozřejmě, pokud jsme u jídla sami s manželem. Je to každého věc a absolutně to neodsuzuji. Věro, ať vám chutná.

Děkuji vám za moc hezké reakce. „Vyklepu klávesnici“ je bezva, ti Špačkovi také. V práci jsem u počítače rovněž snídala a obědvala.

Já při jídle nečtu, ale jím u televize. Nějak mi nechutná sedět sama u stolu, tak mám alespoň společnost. Když tu mám vnuky nebo nějakou návštěvu, tak je to vždy u stolu.

Už při jídle nečtu, ale když jsem byla sama, bývala četba často mým společníkem u stolu. Zvykla jsem si nic mezi jídly nepojídat, takže se věnuji jen jedné činnosti. Líbí se mi, že jste to napsala, i to, jak jste to napsala. :-)

Já při jídle nečtu. Neumím to. Buď bych nejedla, nebo nečetla. Obdivuji ty, kteří to zvládnou.

Také čtu při jídle...a v práci jím i u počítače.

Když už muž se żenou nesnídá....Většinou tedy snídám u PC, ne u knihy.Někdy se ovšem koukám oknem na kopečky...Když je hezky.

V mládí jsem často jedla při čtení nebo učení. Tehdy jsem měla ideální váhu. Kdybych to zkusila dnes, tak neprojdu dveřmi. Ani u PC nic nejím a nepiji, při mé nešikovnosti by to odnesla klávesnice, i tak jí mám zapatlanou a nevím od čeho.

Když jsem sama doma tak jím nejvíc u televize...

Pokud bych stolovala s někým, tak si rozhodně číst nebudu. Ale kvůli úspoře času, když přijdu domů, tak mnohdy sednu k PC a zároveň u toho jím. Vím, že to není dobré. Jednou jsem se tu před nějakým rokem zmiňovala, že jsem při čekání na odlet seděla na letišti v kavárně a tam jsem zažila odborníka na etiketu pana Ladislava Špačka s partnerkou. Seděli proti sobě a každý držel před sebou rozevřenou plachtu novin. Tak spolu komunikovali. Musela jsem se smát. Svět chce být klamán.

U PC jako bývalý profesionál jenom piji.

Já už jsem z té moderní doby, já jím u PC. Pak vyklepu klávesnici a jede se dál.