Ve svém příspěvku nazvaném Příběh z mládí jsem popsal své zážitky z (skoro nelegální) prázdninové brigády v Anglii v roce 1969. V komentářích k tomuto článku byl i jeden od paní Ivany Kosťunové, která vyjádřila zájem dozvědět se o mých dalších osudech. Přemýšlel jsem o tom dlouho, ale nakonec jsem si řekl – proč ne? Alespoň si trochu srovnám vzpomínky a třeba to bude zajímat i další čtenáře i60 a jejich reakce mohou být pro mě zajímavé…Takže:
Jak jsem naznačil už v Příběhu, žil jsem tehdy v Hradci, tedy v Hradci Králové, kde jsem se narodil a vyrostl. Dva dny po promoci na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem se oženil se svou kolegyní ze studijní skupiny, a to nejen proto, že jsme čekali v prosinci téhož roku miminko. Ostatně o tom, že to nebyl jediný důvod sňatku, svědčí i to, že letos v červenci oslavíme 45. výročí svatby, a doufám, že se dočkáme i výročí dalších (třeba i zlatého).
Bydleli jsme po svatbě u mých rodičů v podkrovní místnosti, ve stísněných podmínkách, a snili o vlastním bytě. Ten nám slíbil můj zaměstnavatel, ředitel závodu 07 podniku Stavby silnic a železnic jakýsi Henčl. A tento soudruh mi řekl, když jsem se s ním 30. září 1973 loučil před odchodem na vojnu: „Soudruhu inženýre, buď se vrátíte jako kandidát strany (myšleno pochopitelně KSČ), nebo se nevracejte vůbec!“ Nevrátil jsem se jako kandidát, a tak jsme byt nedostali…
Jen tak na okraj: rok vojny jsem strávil také v Praze, a to u 1. provozního praporu Ministerstva národní obrany v Dejvicích. Proč právě tam, to jsem se také dozvěděl až po letech. Chodil jsem totiž na střední škole v Hradci s jednou dívkou, jejíž matka pracovala na Okresní vojenské správě. A tahle dívka, se kterou jsem se rozešel ještě před nástupem na vysokou školu, mě nepřestala milovat (jak se později sama vyjádřila) a přes svou matku mi zařídila vojnu v Praze, a ne někde na Slovensku… Mimochodem, mým přímým nadřízeným, tedy velitelem jmenovaného útvaru, byl jistý major inženýr Miroslav Kalousek, komunista jako prase, jehož synek tehdy studoval na vojenském gymnáziu v Olomouci…Soudruh major získal inženýrský titul údajně dvoutýdenním studiem v Moskvě. Podoba taťky a syna se nedá zapřít…Co dodat?
Ale jak se zpívá v jedné písničce, život je jen náhoda… A tak se stalo, že jsme s manželkou jako dva mladí inženýři ekonomie dostali nabídku ze severu Čech na pracovní místa s bytem, a to bez podmínky jakékoli stranické příslušnosti! Nabídku jsme přijali a žijeme tu dodnes. Na rozdíl od mnoha našich přátel a známých jsme se nikdy nestali členy KSČ, a tak jsme se po převratu v r. 1989 nemuseli ze dne na den tvářit jako antikomunisti!
Žili jsme velmi skromně, ale nebyli jsme žádní chudáci. Díky novomanželské půjčce jsme si zařídili byt, vychovali dvě děti.
Po převratu jsem krátce podnikal, ale nevybral jsem si správné společníky, a tak to nedopadlo dobře. Naštěstí jsem pak vyhrál konkurs na vysokou pozici v nadnárodní firmě (i díky své angličtině z Mineheadu), kde jsem pracoval prakticky až do důchodu a vydělal si slušné peníze, takže jsme si mohli postavit dům v nádherném labském údolí, v němž žijeme dodnes. Děti už pochopitelně mají svoje rodiny, a tak my máme už mnoho let pejsky, kteří jsou našimi společníky při denních procházkách, na výletech i v dalších činnostech.
Paní Kosťunová, stačí to? Doufám, že ano. Přeju vám hodně zdraví.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %