Odpověď na otázku - co s načatým prvním únorovým dopolednem jsme dostali od počasí. Ven nás vylákalo bezvětří, modrá obloha s několka šedými mraky a předpověď, že zatáhnout by se mělo až okolo poledne. Tak jsme se vydali na údajně nejtajemnější místo v Praze, které se nachází nedalo Bohnic. Ke hřbitovu psychiatrické léčebny je možné dojít od autobusové zastávky Staré Bohnice buď po modré turistické značce, nebo silničkou, po jejíž pravé straně jsou k vidění drahaňské stráně, po levé straně zahrádkářská kolonie. Hřbitov není přístupný veřejnosti, a tak i naše únorová procházka dovolila pohled jen z vnější části obvodové zdi.

Hřbitov byl založen v roce 1909, tedy šest let po založení bohnické psychiatrické léčebny. V roce 1963 přešel hřbitov pod Pohřební služby hl.m. Prahy, nyní, dle informací Deníku z 24.9.2017, spadá pod ÚZSVM (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) a městská část Praha 8 byla vyzváná k jednání o převod do své správy. "Pokud Praha 8 Bohnický hřbitov získá, hodlá ho zachovat jako veřejné pohřebiště. Pohřby zde však již probíhat nebudou. Jednak pro udržení celkové piety a také proto, že nejsou známá konkrétní místa, kde jsou nebožtíci uloženi," hovoří se v článku. Nicméně, hřbitov chátrá, zarůstá břečťanem a halí se do sílícího tajemna a mystiky, zvláště v noci. Za zdí s kovovými vraty bylo umístěno 4 000 hrobů, některé se zednářskými symboly. Na hřbitově byli pohřbeni hlavně chovanci léčebny, nejčastěji vrazi a násilníci. V archivních dokladech bylo dohledáno, že na 4 200 m čtverečních leží okolo pěti tisíc lidí. Kromě pacientů to byli i zaměstnanci léčebny, ale také 48 válečných italských choromyslných uprchlíků. 

Významným monumentem viditelným z vnější strany hřbitovní zdi je mohyla se symboy Alfy a Omegy, tedy začátku a konce. O několik desítek metrů dále zahlédnete rozpadající se kostelík s márnicí a všudypřítomným břečťanem. Podíváte-li se pozorně, uvidíte mezi stromy hrbolky zeminy, bývalé hroby. 

Proti hlavní bráně "hřbitova bláznů", jak se tajemnému místu také říká, se nachází pietní místo, kde někteří majitelé mohli do roku 2006 pohřbít své psíky, kočičky, papoušky. Dnes je přístupný oplocený areál hustě zarostlý vzrostlými stromy s úzkými cestičkami. Některé hrobečky nesou stopy trvalé a pečlivé úpravy. Miniaturní náhrobky jsou doplněny fotografiemi, hračkami, umělými květinami, ohrádkami. Při pohledu na místo posledního odpočinku většinou čtyřnohých miláčků mě napadlo, jak zanedbaně vypadají některé hroby našich lidských předků. A postaví-li se člověk mezi vrata hřbitova psychiatrické léčebny a hřbitova domácích mazlíčků, uvědomí se, že na světě jsme jenom "na návštěvě", a to ještě zlomek času proti věčnosti.

Abychom zahnali chmurné myšlenky, znásobené faktem, který popíral lidovou pranostiku - únor bílý, pole sílí, obešli jsme hřbitovní zeď a došli na vyhlídku nad Bohnické údolí. Ale o této lokalitě zase jindy.