Pamatuji si jako malá, jak jsme byli šťastní, když napadl sníh. A že ho v tu dobu opravdu bylo. Koulovačky, stavění sněhuláků, sněhových krytů a podobně. V tu dobu jsme chodili sáňkovat na kdejaký, byť sebemenší kopec. Prostě jsme si dokázali krásnou zimu užít, včetně uhelných prázdnin. Pluhy odhrabaly sníh z cesty, ale na kraji silnice ho bylo potom víc jak půl metru, že byl problém přejít přes cestu. Pamatuji tolik sněhu, že jezdila nákladní auta plné sněhu a vozila ho vysypávat do Odry. 

Nemusíte se mnou souhlasit, ale ty dnešní velké výkyvy počasí mají mnoho důvodů. Ať už je to ozonová díra, likvidace zeleně, zkoušky jaderných raket do oceánů, tsunami…

Už mé děti si sněhu moc neužily. Sice chodily sáňkovat, bobovat, ale už to nebylo takové, jako dříve. Lituji svá vnoučata i ostatní děti, která si pořádnou zimu se sněhem neužiji. Ne každá rodina má možnost s dětmi jezdit do hor nebo zahraničí za sněhem.

Dcera se odstěhovala do Anglie a vnuk poznal první sníh a sáňkování až zhruba ve 3 letech, kdy přijeli za mnou na velikonoce a napadlo tolik sněhu, až jsem byla sama překvapená. Užil si to důkladně a vůbec mu nevadilo, že byl celý promočený. O rok později napadl sníh i v Anglii. Nebylo ho tolik, co u nás, ale byl. Dcera koupila boby, ale za dva dny sníh roztál. Další tři roky hoši jezdili na bobech pouze doma po koberci.      

Vloni jsem viděla v Tatrách Ledové sochy a usoudila jsem, že toto se bude 7letému a 4letému vnukovi určitě líbit a užiji si i sníh. Začala jsem s dcerou plánovat, protože starší Alex chodí do 3. třídy a jen tak ze školy ho neuvolní. Vyřešily jsme to docházkou do školy u nás, kde je zapsán ve škole od 1. třídy. Mimochodem se mu tam líbilo. Je to prostě změna.

Podařilo se, a tak jsme brzo ráno vyjeli vlakem směr Tatry. Jenom jsme vystoupili v Popradu, mladší Sammy byl natolik unešený ze sněhu, že jsme ho málem nedostali dál. Po velkém přemlouvání se nám to povedlo. Starší Alex byl rovněž nadšený, i když sníh už zažil. Sammy nemá rád rukavice, i když je velká zima. Zjistil, že sníh studí, a proto je lepší rukavice použít. V Tatrách jsme si půjčili klasické dřevěné sáně. Měli jste vidět tu radost. Na zpáteční cestě na nádraží při čekání na električku, měli ještě dostatek času na koulování a klouzání s kopečka. Kopeček byl sice malý, ale klouzalo to i v oteplovačkách a bez saní a bobů.

A protože nějaký sníh napadl i v Ostravě, koupili jsme aspoň „lopaty“, aby měli na čem jezdit. Alex vyzkoušel všechny způsoby sjezdu na lopatě, ale Sammymu se lopata vůbec nelíbila. Proto jezdil pouze po zadku nebo po břiše. Nakonec se mu nové lopaty zželelo a vyzkoušel i tuto jízdu, která to nakonec vyhrála. Dostat je domů byl problém. I tentokrát ani jednomu nevadilo, že byli promočeni na kůži. Koupel a horká čokoláda byla dostatečné zadostiučinění, že museli jít domů.

Zima se sněhem je pro děti to nejkrásnější období radostí.