ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Vladimír Holan

Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit

úděsné ječení trub a polnic?

Odpusť, Bože, ale utěšuju se,

že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků

bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout...

To potom zůstaneme ještě chvíli ležet.

První, kdo vstane,

bude maminka ... Uslyšíme ji,

jak tichounce rozdělává oheň,

jak tichounce staví na plotnu vodu

a útulně bere z almárky kávový mlýnek.

Budeme zase doma.

(Nejdřív jsem váhal, zda Holanovy verše na i60 zveřejnit. Ale vlastně – kde jinde? Přečtěte si je znovu – jak jsou útěšné, konejšivé, měkoučké… Začal jsem se je učit nazpaměť. Bude to krásný, až si – doslova v poslední - chvilce na ně vzpomenu. A budu se těšit z toho, že se vracím domů… Takhle to bude.)