Pouť ale příliš nenadchne. Tedy, pokud na ni jdete s dětmi, tak vás nejspíš nakazí jejich radost; pokud si na ni ale jdete trochu zavzpomínat na dětství a mládí tak jako já, budete zklamáni.

Chodit na „Matějskou“ byla za mého dětství téměř povinnost, a to radostná. Bydleli jsme celkem blízko, asi dvacet minut chůze. V sobotu nebo v neděli odpoledne jsme se s rodiči svátečně oblékli a šli do „Juldy Fuldy“*. Pamatuji si, že už bývalo teplo. Kolotoč, řetízák, autíčka, ruské kolo, cukrová vata, perníkové srdce a turecký med – to bylo to nejlepší. Jako dospělá jsem si tam taky několikrát zašla, ale už ne na atrakce. 

Z čeho pramenilo mé zklamání? Nikde jsem necítila poetiku, kterou jsem očekávala. Že by to bylo věkem? Řetízkový kolotoč jsem nenašla, zato jsem viděla několik pestrobarevných přetechnizovaných atrakcí s převážně anglickými nápisy. Hluk, který k pouti jistě patří, a chaos.  Vše bylo takové nějaké neuspořádané a provinční.

Cukrovou vatu jsem si dopřála i letos. Na špejli, i když převážně ji mají nevábně napěchovanou v plastových kyblíčcích. Byla růžová, měla malinovou příchuť a stála 40 Kč. Turecký med už několik let nemůžu kvůli zubům. Domů jsem nám koupila ještě dlouhý lékořicový pendrek.

Pokud se na Matějskou pouť budete chtít vydat, mohlo by vás zajímat, že ve všední dny mají otevřeno od 13 do 21 hodin, vstup je zdarma; v sobotu a neděli od 10 do 22 hodin, a to za 30 Kč, děti do 120 cm zadarmo. To vše do 15. dubna.

* Park kultury a oddechu Julia Fučíka