Nevím, jak vy, ale já mám často chuť na něco netradičního, kuře mám v různých úpravách až tak často, že taková nastavovaná kaše může být vítanou změnou. Konec konců, jedl jsem ji naposledy jako dítě a vzpomínky mám sice matné, ale veskrze pozitivní.
Tak jsem se rozhodl, že zmíněné jídlo vyrobím, vylepším kusem flákoty a opečenou cibulkou, což je (až na některé maličkosti) jídlo téměř dietní.
Kroupy jsem dal přes noc namočit, druhý den uvařil brambory a čekal, až se dovaří kroupy.
Tedy fakt jsem čekal dlouho, manželka tvrdila, že bohatě stačí půl hodiny, ale bylo to pořád tvrdé jak bota a ani chuťově mne ty kroupy zrovna nepřesvědčily, že už jsou hotové. Mimochodem ta chuť krup také nebyla nijak zvláštní, ale já nepolevil a vařil tak dlouho, až potvory změkly, což avizovanou půl hodinku velmi bohatě překročilo.
Udělal jsem tedy bramborovou kaši, přidal byliny a koření a slavnostně chtěl přidat rozpadající se kroupy.
Teď si dovolím trochu odbočit, já i manželka používáme brýle na čtení, ale kromě knížek a některých dalších věcí je prakticky nebereme vůbec, protože jsme sakra přece ještě mladí a nebudeme pořád někde tahat brejle, nemám pravdu ? No tak tolik asi na okraj, aby bylo mezi námi jasno.
Vrátím se teď k té kaši, ta chuť krup byla opravdu nezvyklá, a tak jsem z koše vykutal pytlík od krup, nasadil tolik „nepotřebné“ brýle a chtěl jsem si přečíst, jak dlouho ty kroupy mám vlastně vařit.
Moje prohlédnutí bylo jistě srovnatelné s prohlédnutím biblických postav, protože jsem vařil docela maličké bílé fazolky, nikoliv docela maličké krupky, jak jsem byl dosud přesvědčen.
Na mysli jsem však neklesl a fazolky proměnil ponorným mixerem na jakousi hmotu, kterou jsem bystře přidal k té bramborové kaši a promíchal. Tedy, přátelé, nevím, zda někdo z vás tuto kombinaci kdy jedl, ale pro ty, kteří dosud ne, tak musím konstatovat, že to vůbec, ale vůbec není špatné, ba naopak. Dokonce se musím přiznat, že když jsem nastavovanou kaši dělal znovu (samozřejmě teď už správně), tak se mi po té z fazolí i lehce zastesklo.
Má to ovšem jedno poučení: když blbě vidíš, přestaň machrovat a vezmi si brýle…
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %