Například,víte, co to byla koutnice? Byla to skříň, zpravidla umístěná v rohu místnosti, kam se vešly všechny pomůcky k úklidu.

Anebo takové hrnce a kávové mlýnky. To byla vyloženě krása. Myslím, že nejednomu z nás by se líbily aspoň jako dekorace a nejen na chalupě.

A viděli jste už přenosnou sprchu? Obrázek dám na konec článku.

Všechny obrázky jsou z knihy Olgy Stránské - Praktická hospodyňka.

A abych nenudila jen vyprávěním o vybavení, přidávám i nějaký ten recept. Přiznám se, že jsem dlouho vybírala. A pochopitelně jsem ponechala původní češtinu.

A protože se blíží Velikonoce, napadl mě ....

Salát z ryb - postní. (Pro 6 osob.) Na jeho přípravu budete potřebovat:2 slanečky, kus vařeného nebo pečeného kapra i jiné ryby, ze kterých se odstraní kůstky, 2 okatice, 2-3 kousky mariovaného úhoře a 8 ančoviček. To vše se rozkrájí na malé kousky, nejlépe na nudličky, 8 ruských sardinek a vůbec malé druhy ryb, které chceš dáti, nechají se v celosti.

I když teď mě napadlo, kde seženeme všechny ty ryby???

A co byste řekli na chutnou večeři z brambor?

Tak tady je a jmenuje se.....

Bramborové karbanátky.  Syrové brambory rozstrouháme na misku. Něco vody slijeme, přidáme kousek česneku utřeného se solí, trochu tlučeného pepře a nového koření, trochu sekané pažitky (je-li), 1 vejce a tolik strouhané housky, aby se nám utvořily malé karbanátky. Na pekáč dáme na kostičky nakrájenou slaninu a trochu sádla. Vložíme karbanátky a z obou stran do růžova upečeme. Na stůl podáváme je s uvařeným zelím.

A ještě tu mám docela zajímavý recept na sladké jídlo.

Chudí rytíři. Skrájej housky na silnější lístky. Omoč je ve vlažném víně, v němž je přísada cukru na citronu otřeného, aby tím prosákly, pak je pomaž po jedné straně zavařeninou. Slep touto stranou k sobě, omoč ve vejci, obal ve strouhané housce a nech v másle rozpáleném usmažiti. Když se nesou na stůl, polijí se svařeným vínem, v němž je cukr, citronová kůra a něco skořice. Jinak se mohou také housky v mléce pouze namočiti, aby jím prosákly.

Tohle jídlo nám vařila moje babička, mně to moc chutnalo. Jenom s tím rozdílem, že je pak nepolévala tím svařeným vínem.

A ještě budu citovat děkovné dopisy, co psali čtenáři paní Anuši Kejřové - autorce "Úsporné kuchařky z r.1905". Je jich tam doopravdy moc, asi tak na 5 stran. Tak aspoň 2, co mě zaujaly nejvíc:

"Vaše knihy mám již dávno, ale jejich cenu velkou a význam uvědomuji si plně teprve nyní, v manželství". J.Vycpálková, choť profesora, Praha.

"Přiznávám se upřímně, že nevěděla jsem, co je to vařečka, ježto jsem byla devět let v kanceláři a jedině Vaší "Úsporné kuchařce" vděčím za to, že jsem se za velmi krátkou dobu do vaření tak lehce vpravila". M.Budíková, choť správce školy, Zlatníky.

Mám pocit, že by to pro dnešek skutečně stačilo. 

Pár ofocených obrázků přikládám na konci článku jako malý výlet do doby, kdy se tohle všechno s úspěchem vařilo.

Hezký dobrý den, přátelé.