Už po řadu let se s partou přátel vydáváme v červnu na týden někam na dovolenou. Tedy „jako“ dovolenou,  v  důchodu máme té dovolené dost a dost. Samozřejmě jen pokud chceme, někdo je na roztrhání a nemá nikdy čas. Já osobně říkám, že když důchodce nemá čas, tak buď nechce, nebo je neschopný, ale sám dobře vím, že to neplatí vždycky. To jen tak na úvod a vracím se k té dovče.

Rádi jezdíme do jižních Čech, a protože s koly, tak raději tam, kde je to více méně placaté, a to například Třeboňsko je. Ale byli jsme třeba i v Hradci u Stříbrného rybníku a loni došlo i na Moravu, tedy konkrétně na Strážnici, která je poměrně známá svým folklórem.

Ubytování bylo v kempu vedle koupaliště v chatách se sociálním zařízením, neb pro nás dříve narozené je courání třikrát za noc na třeba 100 metrů vzdálený záchod už přece jenom makačka, kterou si rádi odpustíme. Pavel s Líbou (další naši přátelé) jezdí s námi, ale s obytným autem, u kterého se pak večer scházíme, hodnotíme den a není nepodstatné, že moje Máša s Líbou tam slaví společné narozeniny.

Líba je takový ten herecký typ, a tak na ty narozky vždy vymyslí nějaké krátké divadelní číslo a my si to moc užíváme, když třeba její asi 140 kg vážící  Pavel se vynoří v bílém prostěradle coby římský císař a na hlavě mu svítí světýlka vánočního osvětlení a Líbě pak dortová prskavka.  Potom nám Pavel pevným hlasem přikáže pozvednout číše na jeho počest, což děláme pochopitelně s velkým sebezapřením, ale císař je císař a musí se poslouchat, že ?

Jenomže…. před loňskou dovolenou v té Strážnici si Líba stěžovala, že nějak nemá inspiraci a ať něco vymyslíme my, proč by měla všechno táhnout sama.

Samozřejmě, že to není snadné, všichni víme, že je lepší se jen vézt, než něco dělat, ale museli jsme uznat, že má pravdu. I když její tančící víla v průhledném závoji na pozadí borového lesa v Chlumu u Třeboně ve mně zanechala hodně hluboký dojem, museli jsme se vzchopit a něco vymyslet !

Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi hrával na kytaru pohádkovou píseň končící tragicky, ale při tom vznešeně, a tak jsem to nadhodil k úvaze manželce a Iljovi s Ivou.

Tedy přátelé, co vám budu líčit, my se do toho pustili s obrovským nadšením a měli jsme dokonce před odjezdem na tu dovču 2 (slovy dvě !) kostýmové zkoušky. Šlo to výborně, protože Ilja je rozený herec, ženské jsou komediantky od narození a já to nekazil, protože jsem hrál coby trubadur na kytaru tu pohádku a na tom se nic pokazit nedá.

Ta pohádka má následující text:

Povím vám povím pohádku o princezně a o hrádku

paradajdaj, paradajdaj, o princezně a o hrádku.

Tam nahoře věži princezna smutná leží

paradajdaj…

Co chvíli řekne och, kde je můj milý hoch,

paradajdaj…

Nevrátí li se za chvíli, skončím já život svůj milý,

para..

Zavolala služku, by přinesla jí pušku

para..

Nabila si pušku a vykopla ven služku

para…

Teď celé země třese se, to rytíř z boje nese se

para…

Rytíř z koně seskočí a do křoví se vymočí

Para…

Z křoví služka vyskočí, mám pomočený obočí,

para…

Přivázal koně k javoru a hasí si to nahoru

para…

Tam nahoře věži princezna mrtvá leží

para…

On vytáh dýku prudce, a vrazil si ji v srdce

para…

Teď leží tu dvě mrtvoly a ožírají je moli

para…

Tím končí moje balada, ó perte mýdlem Hellada

para…

Tedy to paradajdaj jsem potom krátil, to je každému jasné

A teď si představte, že moje žena hrála tu princeznu, Iva služku a Ilja toho rytíře  jako pantomimu a já držel s kytarou ten zpívaný text. Když jsme skončili, tak oko v sále nezůstalo suché, (hrálo se na trávníku před obytňákem) i když pravda, nebylo to ani tak tou tragičností textu, jako kostýmy a výkony, ale to bych musel pustit video a to sem neumím vložit.

Jinak z poslední sloky balady je vám jasné, že jsme všichni ústečáci, ať už bydlíme kdekoliv. Máša měla šaty jako princezna a podobné i ozdoby (pravé, nefalšované šmuky), Iva v apartní zástěrce byla služka jako z románu a Ilja ? Ten si dokonce pořídil jakousi stříkačku na to močení do křoví a zbroj a koně vidíte na obrázku. Jo, a i to křoví jsme měli jako přenosnou kulisu a místo pušky se Máša střelila dětským samopalem. Chyběli jenom ti moli…

Tak jsme Líbu myslím důstojně nahradili a až pojedeme někam příště, tak bude zase řada na ní.

Jinak z té Strážnice máme smíšené pocity, něco jako když moje nové auto padá do propasti s mojí starou tchýní.

Několik příkladů: když jsme přijeli a pobývali, tak sousední koupaliště bylo zavřené, ač bylo přes den 32 ve stínu. Že prý není sezona… Stejně tak hospoda v kempu měla otevřeno ze stejných důvodů jen přes poledne a ty cyklostezky ? Za ty by se mohli stydět, stejně jako za tu špinavou stoku nazvanou honosně Baťův kanál.

Na druhou stranu hodní a příjemní obyčejní lidé a dokonce i strážníci Městské policie, to se zase musí nechat. Když jsme někde zakufrovali, tak nám vždy dokázal někdo poradit, ale i pomoci, když jsem měl třeba problémy s kolem.

V místních sklepích jsme navštívili i ochutnávku vína a holčina, co to uváděla, byla fakt na úrovni, když o těch vínech tak poutavě povídala. Jen bych doporučil dalším případným zájemcům se pořádně obléknout, protože v tom sklepě je asi 8 stupňů a já blb tam šel v kraťasech a triku… Ještě že mi Líba půjčila nějaký ten svůj hacafrak, ona toho táhla víc a měla pravdu, jak už tak ženské mívají. Pavlovi se s námi v tom horku nechtělo táhnout na ochutnávku, a tak zůstal střežit kemp, a když jsme se vrátili,  řekl starou známou českou pravdu, kterou však na Moravě neradi slyší: „nejlepší víno je pivo…“

Tak se tam jeďte podívat, raději až v druhé půli června, to už prý mají vše otevřené a také tam je folklorní festival, který jsme asi o týden předběhli.

Ale když máte dobrou náladu, tak vás ani zavřené koupaliště nemůže rozházet, ne ?

A především kvůli té dobré náladě na ty dovolené jezdíme.