Ano, už přicházím. Hádáte správně, jsem jaro a prý se na mě těší spousta lidí. Takhle ke mně dnes promluvilo slunečné odpoledne na Střížovickém vrchu. Slunce krásně svítilo, travička se ostýchavě dere na ten náš boží svět, kočičky nabízejí svůj pyl včelám, které zatím ještě vidět není, příroda začíná ztrácet svou ošklivou šeď. Hned je veseleji a lépe na světě.

Doufám, že vám nebude vadit, že vám ukazuji zase tu samou scenérii, jako už tolikrát, ale věřím, že na fotkách najdete zase něco nového. Příroda umí zázraky a je neopakovatelná.