Před naším činžákem se pořád něco děje. Odpoledne jsem dojel, a už tu zase byla dopravní nehoda. Kolem pobíhalo deset hasičů a modře blikaly dva hasičské vozy. V tuhle odpolední dobu tu auta „sviští“ rychlostí loudavého chodce!

Stalo se to tentokrát dvěma venkovským řidičům. Přední auto zastavilo a to zadní ho trochu podjelo. Nic krvavého se nestalo, zdánlivě to byla jenom „plechařina".

Ve skutečnosti to bylo zapeklitější. Tažná koule zadního byla malým kusem zaklíněna do předního auta. Radili jsme hasičům, aby to přední odtáhli kus dopředu, a zadní kousek dozadu. To prý nejde, roztrhali by oba vozy!

Museli odřezat tažnou kouli bateriovými elektrickými krátkými korundovými pilkami. Ty se jim lámaly, jako papír! Obě vozidla si nadzvedávali zvedáky na stlačený vzduch, z bomby.

Když kovovou tyčku odřízli, byla široká jenom tři centimetry!
Taková maličkost jim trvala dvě a půl hodiny!
Následující den byla na stejném místě další stejná nehoda, tentokrát do sebe praštila už tři auta!

Jak poklidně se to asi žije v poklidu polí…?