Že tělo a duše (pro někoho raději řekneme psychika) tvoří jednotu, to snad už se všeobecně ví. Jak silně ale na sebe působí navzájem - že emoce mohou rozpoutat fyzické bolesti, dokonce třeba příznaky infarktu nebo i nádorové bujení -, to vědí jen někteří.
Jak se konkrétně projevují psychosomatické fenomény, je velmi odlišné. Různé orgány reagují odlišně na stresovou zátěž a silné negativní emoce, ať už je to strach, hněv, lítost nebo zatrpklost a sebeobviňování.

Psychika hovoří přes orgány
Potíže různých orgánů mohou být výrazem psychických problémů. Zde je např. několik příkladů vnějších projevů stresu:
- Vlasy předčasně šediví a vypadávají
- Imunitní systém slábne. Vzrůstá nebezpečí onemocnění
- Pokožka rychleji stárne
- Klouby se snáze zanítí
- Srdce má větší zátěž, protože stoupá tepová frekvence a krevní tlak. Zvyšuje se riziko infarktu
- Plíce jsou hůře okysličovány, protože se vlivem stresu nedýchá tak zhluboka. Tím stoupá nebezpečí infekce
- Žaludek produkuje víc žaludečních šťáv, v důsledku čehož dochází k nevolnostem, podráždění i žaludečním vředům

Bludný kruh
Psychosomatické potíže nemají obvykle pouze jednu příčinu. Fyzické symptomy, jako např. bolesti, mohou být výrazem duševního konfliktu, vzniklého na základě prahových situací (např. rozvod, stěhování, změny zaměstnání) nebo životních krizí. Chybějící objektivní lékařské nálezy často přispívají k frustraci postižené osoby, která očekává, že doktor stanoví nějakou diagnózu a předepíše účinný lék, a pak je zklamána. Zároveň i lékař ztrácí trpělivost, protože nemůže odhalit žádný fyzikální nález. To ovšem neznamená, že pacientovi organicky nic nechybí. Už  Sigmund Freud vycházel z toho, že se psychické konflikty přeměňují ve fyzické obtíže. Než to však přijali i lékaři, uplynula řada desetiletí. Bohužel však i dnes stále ještě mnozí lékaři hledají pouze fyzické příčiny potíží a na duši nehledí. Kdyby tomu tak bylo, ušetřily by se za dlouhodobou a často málo úspěšnou léčbu miliony korun. Vždyť do doby, než se začne pacient léčit psychosomaticky (a mnohdy vůbec ne), uteče několik let a jeho stav je pak již chronický a nesnadno léčitelný.

Co tedy může za naše onemocnění a jak se s tím vyrovnat?
Ať již infarkt, bolesti v zádech nebo virová infekce, psychika má vždy velký vliv na rizika onemocnění i na průběh léčby. Nejsme sice pouhé hříčky v rukou přírody, ale mnohé můžeme svými emocemi pokazit nebo naopak vylepšit. Odpovědnost za svůj život v rovině fyzického zdraví můžeme projevit i tím, že si ho nebudeme zbytečně komplikovat. A to nejen nezdravým způsobem každodenního žití, stravou, nedostatkem pohybu nebo škodlivými návyky, o nichž se veřejně hovoří, ale i potlačovanými či naopak neustále projevovanými a na druhé přenášenými negativními emocemi.

Psychosomatiku je tedy možno pochopit jako nauku o vztahu těla a duše nebo dokonce i jako nauku o nemocech. Říká nám, že podle toho, jak myslíme, můžeme nebo naopak nemusíme onemocnět. A toto myšlení má svá určitá pravidla, která se odrážejí i v jednotlivých typech onemocnění. Ne nadarmo už naši předkové pro vyjádření či přímo řešení určitých duševních nesnází používali výrazy typu: Leží mi pěkně v žaludku, Nejde mi to z hlavy, Strach má velké oči, Sevřelo se mu srdce nebo Má toho mnoho na bedrech.

Ale o vztahu mezi emocemi a jednotlivými potížemi či přímo chorobami třeba až někdy příště.