Tradice aprílových žertíků má překvapivě původ někde v Íránu, ale důvody jsou stejné jako v evropské kotlině. Lidé prý tak reagují na přechod ze studené zimy na slunečné a veselé jaro… Je pravda, že všechno, co bývá označeno za aprílové, má charakter proměnlivosti a rozmaru, neřku-li bláznovství. Já jsem se vdavkami právě v tento den předem odsoudila k manželství, ve kterém si to téměř denně uvědomuji už třicet let. Naše letošní oslava perlové svatby v Luhačovicích to jenom potvrdila… Důležité je, že naše manželství stále trvá a že se v něm rozhodně nenudíme.

Zato téměř idylické souznění vyzařovalo z rozhovoru s manželskou dvojicí, se kterou jsem si povídala ve svém rozhlasovém pořadu Nezatloukat aneb My dva a čas. Možná si někdo z vás vzpomene…

Mými hosty byli manželé Rosákovi
Povídat si s nimi bylo opravdu zábavné. Není divu, na rozhlasových vlnách oba dva plují od okamžiku seznámení. Ale dříve než si připomeneme tu osudovou jiskru, musím zmínit ještě jiné souvislosti s rozhlasem.

Jiřina Rosáková byla na začátku devadesátých let mojí šéfovou v jednom dnes již neexistujícím pražském rádiu. A musím uznat, že dobrou šéfovou. Dala mi první příležitost k vlastnímu pořadu. Na to se nezapomíná. Znala jsem ji tedy mnohem dřív než jejího muže, který byl později mým hvězdným kolegou na Dvojce. Nicméně známost s Jiřinou způsobila ještě jednu událost… Každému, kdo k nám přijde poprvé na návštěvu, neopomenu zdůraznit, že inspiraci ke stavbě našeho domu jsme čerpali právě u Rosáků v Mníšku pod Brdy.

Málem jsme šli za svědky
A ještě jedna perlička v dané souvislosti. Po odvysílání srpnové reprízy pořadu Nezatloukat s manželi Rosákovými jsem dostala neobvyklý email. Jeden mladý muž chtěl za každou cenu získat část rozhovoru, kterou jeho milovaná dívka přeslechla, a neustále jí prý vrtá hlavou, co to tam tehdy v autě paní Rosáková řekla… A protože onen mladík – jistý Marek ze Slovenska – nemohl najít odkaz na pořad v rozhlasovém archivu (reprízy se nearchivují), obrátil se na mne o pomoc, že by své vyvolené tu chybějící pasáž chtěl dát jako dárek k narozeninám!! Poslala jsem mu tedy požadovaný odkaz a jeho snoubenka mu odepsala:

„Můj Máro, TOHLE je nejkrásnější narozeninový dárek, který jsem kdy v mém životě dostala. Mám slzy v očích a pořád se mi nechce věřit, že jsi tohle udělal. Moc Ti děkuju, a pokud budeš chtít, moc ráda si to poslechnu s Tebou. Dáme si bublinky a budeme poslouchat." Krátce nato nám poslali svatební oznámení…

Blesk z čistého nebe
Rozhovor byl ukázkovým příkladem dokonalého poznání během dlouhého soužití. Vzájemnou toleranci, respekt, uznání a cit jednoho pro druhého doplňoval všudypřítomný smysl pro humor. Jiřina je vizionářka, Honza předvídá a její vize plní. „Nedovedete si ale představit, jak mě u toho péruje“ popisuje domácí spolupráci absolventka filosofické fakulty, scénáristka a dramaturgyně Jiřina Rosáková. „To patří k tvůrčí práci. Jan Svěrák musel scénář k filmu Kolja předělávat sedmnáctkrát, než ho jeho syn natočil,“ obhajuje svoji náročnost oblíbený moderátor. Ale jinak veškerou vůdčí sílu přisuzuje své ženě, která ji skromně popírá.

Jejich lásku zažehl blesk z čistého nebe. Oboustranně. „Podíval jsem se a byl jsem ztracen navždy,“ vzpomínal Honza na první setkání s Jiřinou před čtyřiceti lety na půdě Českého rozhlasu. „Měl odrbané džíny, vypadal trochu jako zanedbaný migrant… Ale byl úplně jiný než ostatní. Vybrala bych si ho i po letech znovu,“ přiznala upřímně Jiřina. Ocenila spoustu dobrých vlastností svého muže, včetně schopnosti přiznat svůj omyl. „Jo, musím umět říct, že jsem udělal chybu, i když ten pocit nemám“, potvrdil Honza. „To já jsem říkat nemusela, protože chyby zásadně nedělám,“ reagovala se smíchem Jiřina. „Manželství není boj o to, kdo vyhraje…“ dodala šarmantní babička dnes už pětileté Nelinky a téměř čtyřletého Honzíka.

Pásla ovečky…
Smysl pro humor jako základní výbavu pro partnerský vztah se snažili Rosákovi předat i svým oběma dcerám. Zrovna nedávno prý starší Zuzana vzpomínala na scénku v autě, která se odehrála, když jí bylo osm let. Rodiče řešili po cestě nějaký konflikt, byla dusná atmosféra, nikdo nemluvil. Pro děti nepříjemná situace. Na stráni u silnice se pásly ovce a Jiřina tenkrát do ticha řekla větu z dětské říkanky, která to napjetí úplně rozbila. „Ovečky ovečky, houfem ovečky k sobě…“ A to byla právě ta pasáž rozhovoru, která se stala originálním dárkem od milujícího snoubence Marka. Dnes už manžela..

Když na prkno, tak na divadelní
Jednou z mnoha aktivit, které vymýšlejí manželé Rosákovi v místě svého bydliště, je projekt pro seniory s výstižným názvem Když na prkno, tak na divadelní. Jsou to dramatické kurzy, ve kterých senioři trénují paměť i motoriku a ještě u toho zažívají spoustu legrace. Téma jako stvořené pro náš portál…

Recept z kalendáře
Na vaření ve vysílání už nezbyl čas. To ale neznamená, že by byl u Rosáků na plotně flór, ba naopak. Oba manželé se netají s pozitivním vztahem k dobrému jídlu a taky dobrému vínu. V Mníšku pořádají dokonce svůj festival vína a pravidelné degustace v restauraci U Káji Maříka. A protože Jiřina je v rodině víc mozkovým trustem než hospodyňkou, dávám k dobru jeden recept z kalendáře Dámského klubu, kterým do něj tenkrát přispěl Honza…

Mníškobrdská kolínka Jana Rosáka
Známý švihák a moderátor se sportovním nábojem se už před léty zabydlel v Mníšku pod Brdy. Součástí změny jeho životního stylu se stalo i nekonečné pátrání po minulosti literární legendy Káji Maříka. Kvůli němu prý často brázdí brdské lesy. Domů se pak vrací sice bez historických objevů, zato většinou s košem plným hub. Svůj nejoblíbenější pokrm připravuje tak, že nejprve uvaří a scedí těstoviny. Potom na pánvi rozpustí nakrájenou anglickou slaninu a orestuje na ní čerstvé, vlastnoručně nasbírané hříbky. Ze smetany, hladké mouky a strouhané nivy udělá bešamel a všechno důkladně promíchá s těstovinami. Osolí, opepří, prohřeje a baští.

Když mi recept barvitě líčil, polykala naprázdno i Honzova žena Jiřina.

Tak dobrou chuť a hezké vztahy v běhu času vám přeje

Hanka Švejnohová