Zdravím vás, lidičky z Vratislavic nad Nisou, kde jsem momentálně na týdenním pobytu u bábinky Bertíkové. Jsem velice vychovaný pejsek, tak se hned ze začátku představím, abyste věděli, kdo vám píše. V letošním roce mi bude jedenáct let, jsem West teriér, jmenuji se Merlin a bydlím u bábinčiných příbuzných, kteří jsou už také v seniorském věku. Protože několikrát za rok jezdí na dovolenou, dávají mne na hlídání do dobrých rukou. Už to ani nepočítám, kolikátý je to nyní pobyt, jsem tu zkrátka jako doma. Takový servis se neodmítá. 

Jelikož je bábinka velká turistka, jsem několikrát za den venku v přírodě, jako například tuto neděli. Což o to, procházky v lese miluji, ale všeho moc škodí. Ráda poznává nové končiny, na internetu si najde novou turistickou cestu, nakreslí ji na papír a je přesvědčena, že nezabloudíme. Opak byl pravdou!!!  Nevím, kde je chyba, jestli jsou trasy zastaralé nebo ona neumí kreslit. Ať jsme se snažili sebevíc, každý pokus najít vytýčený cíl skončil v nějakém křoví nebo nad prudkou strží. Na neštěstí je babča tvrdohlavá, nechtěla to vzdát a mně nezbývalo nic jiného, než ji následovat. Ještě, že jsme několikrát narazili na lesní potůček - to byla pohoda vyčvachtat se ve studené vodě. Asi po hodině bloudění jsem začal pozorovat, že je nějaká unavená. Tak jsem rozhodl.... Bába je nerozumná, ještě to s ní klepne, musím převzít vše do svých tlapek.... Začal jsem se loudat, funět, polehávat, abych ji donutil zmírnit tempo. Vyšlo to !!! Sedla si na pařez, vytáhla svačinu a dlouho jsme odpočívali..... Mezi tím mne několikrát oslovila, jména pejsků se jí už v té hlavě pletou. Dokud jsem byl Bertík, Endy a nebo Míša, to jsem neřešil, ale když mi řekla Ťapko !!! No to jsem se málem rozzlobil, copak jsem holka:((((( 

Po nějaké době, kdy mi podle jejího výrazu ve tváři bylo jasné,  že neví kudy kam, jsem uslyšel na stráni nad námi lidské hlasy. Honem honem musím zaštěkat, aby si toho i ona všimla. Hurá, povedlo se !! Merlinku, pejsku zlatej, jsme zachráněni, radostně mne bábinka objímá... Nad námi vedla cesta, po které jelo několik cyklistů. Pak už stačilo vykročit správným směrem z lesa ven a asi za půl hodinky jsme byli u našeho auta, nedaleko restaurace Mojžíšův pramen.  Fláknul jsem sebou na zadní sedadlo a probudil se až na parkovišti za bábinčiným domem. Ale jestli si někdo z vás myslí, že babča dostala lekci, tak to se mýlíte. Zrovna před chvilkou čučela na turistické mapy a něco čmárala na papír.... Takže sledujte pečlivě zítřejší večerní krimi zprávy v TV,  zda se nepohřešuje seniorka s malým pejskem.....Nic bych za to nedal, že zítra zase vyrážíme.  Merlin