Dobré den, já so sósed Liby Křapky ze Záhorovic.
Že je ta moja sósedka divná, to som věďál huž dávně, ale že je ta bába tak moc podivná, to sa divím eště včíl aj ušima.
Co sa tu dílo o tomto víkendě, to ňa rozum nebere!
Jak som v pátek viďál, že přijela tým svým mercedesom s dvěma bábama, hned ňa bylo jasné, že to budou orgie. A byly! Přichystál som si ďalekohled, no moh som ho zahodit, stáhly žalůzky. Naslůchadlo som mohl zahodit taky, nebylo potřeba. Toho smíchu, lomozu, že i pršáť přestalo, jak sa nebe divilo!
Asi sa cpaly kuřatama, protože zbytky daly psiskovi a ten sa tak nažrál, že ležál na schodoch jak zdechlý.
Ráno som zaspál, až ňa zbudil zas ten jejich jačící smích. Než som vyštrachál ze stodoly velocipéda, už mi jen zamrkala na pozdrav jejich koncová světla. Šlápl sem do pedajlí, protože určitě jeli do Luhačovic, to je kuščok od nás. Když jsem ich na kolonádě potkál, už jich bylo viac ako pol tucta, pripojily sa jakésy dvě blondíny, podla mluvy asi pražandy a že byly včeraj na cimbálovce v Ogarovi. A že majů chuť na kafíčko, tož tam šíbovaly židličkama, aby mohly všetky seďát u jedneho stolka, no ostuda po celých lázňách. Jedna vytáhla plánok, sedla na lávku, do mapy čuměla a všetky sa zas chlamály, jak kdyby je pustili z blázinca v Kroměříži, a pořád opakovaly domapyčuměla domapyčuměla a chlamály sa u toho, že ju nemusela nechávat doma, že by jí neubylo a já si to i teď opakuju a nějak mi to rozům nebere – domapyčuměla, domapyčuměla, domapyčuměla... asi dostály úpal z teho horkého slnka. Křapka bědovála, že nechala mobil doma na nabíječce, tak si pučovaly mezi sebou ty ďábelské stroje. Na oběd šli do Litovle a číšník usoudil, že ta bachratá s tou šiltovkou, co ma na něj nápis Helenka, nepotřebuje jést, tak obslůžil všeckých ostatních, aj mňa...a jej nepřinesl nic. Ve tři sa spustila chcanda, ochladílo sa, tož sa z promenády přesouvaly do Elektry a zasejc ta bachratá, že sa jí chce chcať a normálně za křakom vystrčila bílu řiť, no to je vychování! V hospodě zas dělály vítr...výtržnosti, že je bylo slyšát až k nádražu. Blondíny ostaly na tanečky, zas byl lokál jejich, no já už som to nevydržál a šlapal dom. Mosel som sa řádně vyspat, u nás tady je taký pekný tradiční církevní svátek, svěcení pramenou, musím sa na to pěkně vyštaficírovat. V neděli ráno sem nevěřil očiskám, už jich tam v tom domečku i s Křapkou bylo pět! A zas frnc tým mercedosom k lázňám. Než som tam na tom vehykle došlapál, už byla mša, ale ty neznabožky zasejc pišťály jedna přes druhů, už sa jich sešlo do ducta a místo poslůchání farářa sa natřásaly u prameňa a to bylo pořád: Vyfoť ňa s klobůkom a bez klobůka, a s týmto ptákom a s týmto šohajom a s týmto policajtom a s týmto hasičom.  K dovršení všeho ukradli jednomu pánovi igelitku, protože on si ták obsádil židlu na koncert. Povím vám, že som si oddýchol, když sem večer uviďál Křapku, že sa vrací z Luhaček bez nich. Uviděla ňa u plotka, vytáhla z kabely taků velků rozteklů čokoládu a dala ňa ju, prý že to bylo pro nějaků Olinku k narozeninám, ale zapomňála jej to už podvakráte dát, tak ať si prý osladím život, že ona jí příště kůpí jinou. Takže to nebylo naposled? No, to sa křižuju už včíl!