Vlna solidarity a projevu přátelství Libě Křapové mne přivedla na podobnou myšlenku.
Jsem bezvýznamná a v literárním světě neznámá spisovatelka městského formátu a napsala jsem krátkou povídku o víle Mýdlence. Už to byl několikátý příběh, ve kterém se vždy snažím děti nenásilně vychovávat. Jsem zasloužilá babička, tak o dětském světě ledacos vím. Tato povídka byla o důkladném mytí rukou mýdlem, protože to určitě znáte, že spěchající děti mytí v koupelně bleskurychle odfláknou, ani se mýdla nedotknou.
V létě přijel na prázdniny šestiletý vnouček Matěj a já mu příběh přečetla. Protože moc tesknil, navrhla jsem mu, že hlavní hrdinku pojmenuji po jeho mamince. Chlapeček byl nejdříve nedůvěřivý, jak může babička jen tak měnit v povídce jména. „Protože jsem tu povídku napsala přímo já“, odpověděla jsem.
„A můžu klidně napsat pokračování, jestli chceš.“
Vnoučkovi se nápad líbil. Tak jsem navrhla: „Řekneš mi nějaké slovo a já na něj napíšu další příběh.“
A tak se stalo. Chlapeček řekl slovo, babička připsala další díl, večer přečetla a dostala další slovo, na které mohla pokračovat ve psaní. Příběhy přibývaly a babička do nich vkládala i to, co se malému Matějovi zrovna stalo, například epizodu s vypadnutým zubem.
Na konci prázdnin už z příběhů byla celá kniha O Mýdlence. Možná by zapadla v šuplíku, ale dostala šanci posloužit dalším čtenářům, protože vyšla jako elektronická kniha na Google. Spisovatelka byla spokojená a netušila, co ji čeká. Vedoucí učitelka v bohumínské mateřské školce se zapojila do projektu "Babička a dědeček do školky" a oslovila místní paní spisovatelku. A tak se stalo, že příběhy o mýdlové víle se dostaly k dalším dětem a četla jim je živá spisovatelka. Děti pozorně vždy po obědě poslouchaly a poté k příběhu malovaly obrázky.
A to už by mohl být spisovatelského příběhu konec, ale představte si, že není. Paní učitelce se knížka tak líbila, že ji napadlo, že kdyby se knížka i s obrázky vydala, mohly by ji děti, které odcházejí do první třídy, dostat jako upomínku na školku. Vše by se mělo odehrát na konci června 2018 při slavnostním vyřazování školáčků, kde by se knížka i pokřtila. Učitelka oslovila reklamní agenturu a domluvila brožované výtisky s černobílými obrázky, které si školáčci sami vybarví jako omalovánky. A miláček mi poradil, abych se chopila příležitosti, a na vlastní náklady si přiobjednala taky nějaké výtisky. Naštěstí nebudou tak drahé, jak vázané knížky, ale i tak budou něco stát, a proto teď já, nemajetná spisovatelka, oslovuji své přátele, zda by na tisk nepřispěli a já všem na oplátku za sponzorský dárek knížku s autogramem osobně předám nebo pošlu. Domluvit si můžete i věnování konkrétnímu adresátu. Případným dárcům pošlu na požádání číslo účtu e-mailem.
Na fotu Matěj, který hrdě prohlašuje, že jsme knížku napsali spolu.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %