Určitě ho měl každý, i já už takové dny zažila, ale tento je opravdu s velkým B.
Poslední měsíc mám hodně nabitý. Vstávám v 5,30 hodin, protože chodím na rehabilitaci, a celý den mám nabitý a funguji na 150%. Večer, když dorazím domů po 20 hodině, jsem na 5%. Celý den na nohou, doma večer něco málo dodělat, unavená, ale spokojená celodenním výsledkem padám do postele. A ráno opět dokola.
A tak jsem dnes jako obvykle brzo vstala a šupajdila na rehabku. Samozřejmě se svými holemi, bez kterých už nechodím. Cestou zpět uvažuji. Dnes mám po dlouhé době trochu volněji, že bych zajela k holiči? Než pojedu odpoledne do Karviné, mohla bych to stihnout. Únava byla silnější, a tak jsem to zavrhla a jela domů. Ve Svinově jsem přestoupila na autobus a den „Blbec“ začal.
Jak jsem mohla zajet tak daleko a nevystoupit? Nedá se nic dělat. Vystoupila jsem a zašla na zpáteční autobus. Cestou jsem potkala známé, vystoupili o zastávku dřív. Že bych vystoupila také a došla to pěšky? Než jsem se rozhodla, tak jsem ani nepostřehla, že svou zastávku jsem přejela a už jsem opět ve Svinově. To snad není možné, jakou já mám smůlu. Vystoupila jsem a nestačila se divit. Co se to zde děje? Rozhodla jsem se tentokrát pro tramvaj. Takové rozbité schodiště! No jo, tady na tramvaj nechodím, a tak jsem to asi nevěděla. Přijela tramvaj a já ani nezauvažovala nad číslem a kam jede. Nastoupila jsem a vzápětí byl u mne revizor. Nechtělo se mi vytahovat z batohu peněženku s ODISkou, a tak jsem otevřela mobil. Mám ji tam naskenovanou a to bude rychlejší. Jako na potvoru jsem mobil nemohla odemknout. Revizor se usmál, uklidnil mne a odcházel, aniž by mne zkontroloval. Vystoupila jsem, a jak se zavřely dveře, zjistila jsem, že nemám své hůlky. Začala jsem bouchat na dveře rozjíždějící se tramvaje. Řidič zastavil, otevřel dveře a v nich stál revizor. V rychlosti jsem se mu snažila vysvětlit, že jsem v tramvaji asi zapomněla hole. Kdyby se náhodou našly. Ukázal na dveře od řidiče, a jestli to nejsou ony. Šťastná, že je mám, jsem je vzala a šla opět na autobus, abych konečně dojela domů. Cestou jsem si nadávala, proč jsem raději nevystoupila hned, když jsem o tom uvažovala. Už jsem mohla být dávno doma a po rehabilitaci si odpočnout.
Najednou mi zazvonil telefon a já zmatená, ale šťastná, zjistila, že jsem z rehabilitace dávno doma, ale únavou jsem usnula v křesle. Ještě, že to byl jenom sen. Kdo ví, kdyby mobil nezazvonil, kam bych ještě cestovala. Ale nevím, zda mne nevaroval před cestou do Karviné na další natáčení pohádky.
Pošlete odkaz na tento článek
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %