Slavný dramaturg, herec a proslulý divadelník Jan Werich pak tento motiv využil a patřičně rozvedl v moderní pohádkové knížce Fimfárum, kde z pasáčka udělá alkoholu holdujícího statkáře Čuperu a ten musí vybojovat svou duši oproti pasáčkovi z pověsti z pekelného úpisu dokonce dvakrát.

Pověst o Čertově dubu u obce Sruby sepsal kdysi neúnavný sběratel pověstí východočeského kraje Antonín Hlinecký, dnes okresní školní inspektor v Potštejně,“ stojí v publikaci o obci Sruby z roku 1936 její autor František Láska. Dnešní ředitel Orlického muzea v Chocni Michal Hofman zase upozorňuje, že pověst se objevila také v publikacích Karla Prudiče, který v roce 1908 založil choceňské muzeum, vedl dlouho kroniku města a vydával místní pověsti.

„Otázkou je, jak se k tomu motivu dostal Jan Werich a jestli poznal pověst třeba někde v tomto kraji,“ dumá ředitel muzea. Jan Werich měl totiž blízko k sousednímu městu Vysoké Mýto. Jezdil tam dlouhá léta na řeku Loučnou na ryby. Karosáři ze slavné Sodomkovy firmy mu totiž ve třicátých letech upravili Tatru 52 na kabriolet. „Přijel sem, aby jim poděkoval. A protože byl vášnivý pstruhař a poznal řeku Loučnou v Mýtě, už zůstal městu věrný. Jezdíval do šedesátých let na Loučnou, bydlel v mýtském hotelu U Tejnorů a pomohl rybářskému spolku postavit rybárnu. Udělal tu koncert a představení a vybral na ni peníze,“ říká Iveta Danko z vysokomýtské městské galerie.   

Jan Werich si pověst ve své knize Fimfárum upravil. Jeho sedlák Čupera pije, zadluží statek. Přitom má hezkou ženu Julinku. Čertovi dal podobu mladého chasníka v zaprášeném fráčku a Čupera se mu upíše dvakrát a až u druhé smlouvy si dá podmínku o opadání listí z dubu. Do první smlouvy si dá naopak podmínku čert. „Smluvně se zavážete, že nám předáte to, o čem nevíte, že teď máte doma. Já si pro to kdykoliv přijedu na prapodivném tvoru.“

Čert měl však rád prapodivné sázky a tak dal do smlouvy i to, že pokud Čupera přijede na ještě prapodivnějším tvoru, závazek se ruší. Když se pak Čupera blížil k chalupě, viděl, že před chalupou stojí plno bab a ženských a že Julinka právě porodila kluka. To byla ta věc, o níž nevěděl, že má doma. Čuperovi se ale od té doby dařilo, splatil dluhy, a trochu i přestal pít. A hrozně se bál, kdy si přijede čert pro synka Jeníka. Nemohl spát, chtěl se i oběsit na hřbitově. A právě tam potkal žebračku Pompadůru, která mu pomůže zahnat čerta husarským kouskem. Baba se svlékla, pomazala medem, rozpárala peřinu, a jak byla lepkavá, vyválela se v husím prachu. Na ní vyjel Čupera proti čertovi, který zase přijel na lišce.

Motiv s dubem použil Werich až v dalším dějství pohádky, když se Čepera snaží krvavým úpisem zbavit svého alkoholismu. To jej čert nechá projít šílenou léčebnou kúrou v pekle. Až pak Werich vygraduje celou divokou pohádku motivem s neopadaným listím, které napálený čert v zuřivosti škube na jaře z větví.

A Werichova pohádka končí takto: Čupera už nikdy nepil. Když po křtinách holčičky s Julinčinýma očima hodovali v hospodě, nějací hlupáci před něho postavili panáka kořalky, aby se prý také napil. „Až opadá listí z dubu,“ odpověděl Čupera. Tak se to v tom kraji vžilo.To pořekadlo. Nikoliv nepití, končí pohádka ve Fimfáru.

V animovaném filmu Fimfárum Jana Wericha dala povídce Až opadá listí z dubu ještě veselejší a grotesknější vizuální podobu animátorka Vlasta Pospíšilová.

„Až opadá listí z dubu je oslavou chytrosti a vtipu prostého člověka, který vyhrává nad byrokraticky důkladným a vytrvalým čertem. Pohádka je opět nabitá laskavým humorem, který se soustředí především na postavu čert,“ napsali například pořadatelé třeboňského Anifilmu.  

Z Wikipedie:
Čertův dub u obce Sruby je pověstí opředený památný strom, který roste na jihozápadním úbočí stejnojmenného vrchu Čertův dub v okrese Ústí nad Orlicí. Strom je známý především díky pověsti, kterou zachytilo několik místních autorů - spisovatel a zakladatel muzea v Chocni Karel Prudič, spisovatel a rolník ze Srubů František Láska, učitel a spisovatel ze Skutečska Antonín Hlinecký a spisovatel Zdeněk Meduna. Motiv pověsti proslavil Jan Werich pohádkou Až opadá listí z dubu ve sbírce Fimfárum. Strom byl původně součástí panského polesí, které se táhlo v pruhu od Srubů téměř k Chocni. Na současný Čertův dub pověst přešla z původního, který po staletích sešel věkem a byl před více než sto lety poražen. Dub zmiňovaný v díle F. Lásky dožil v roce 2015. S podobným přenosem pověsti na novou generaci po zániku původní se setkáváme u řady památných stromů, podobný vývoj se předpokládá například u Svatováclavského dubu ve Stochově, Oldřichůva dubu v Peruci a dalších.

Petr Broulík