"Bylo nebylo. V Bolevci je rybníků, že je na prstech nespočítáš. Každý správný rybník má svého vodníka. Ten, o kterém vám budu vyprávět, se jmenuje Brekeke. Brekeke je zasloužilý vodník, stará se o bolevecký rybník už třetí století. A stará se dobře. Počítá ryby, diriguje žabí sbor a dohlíží na ubytované v kempu. Vybrané človíčky stahuje pod vodu a jejich dušičky pěkně hlídá v hrníčcích pod pokličkami.

Tento týden si zakoupil novou sadu hrníčků a těšil se na další přírůstky do sbírky. Zalíbila se mu paní Jarmilka. Několikrát se tu objevila v recepci, něco domlouvala, prstíček ve vodě smočila, ale do vodičky nevlezla a dušičku nedala. Jako další se vodníkovi Brekeke zalíbil pár až z Bohumína. Helenka taktéž jen nožku po kotníček namočila, ale pod hladinu se stáhnout nedala, protože Dimi ji hlídal jako vlastní.

V pátek dorazila skupina odrostlých děvčátek a chlapců z celé české republiky. Brekeke si mnul ručičky, vzal si vyžehlený zelený šosáček, natáhnul červené botičky, sedl do vrbiček a čekal. Jako jediná vlezla do vody Dáša, pěkně si zaplavala, ale dušičku jen tak dát nechtěla. Brekeke smutně pozoroval z rákosí, jak si grupa vaří kafíčko, fotí se, povídá si každý s každým, ale stahuj lidičky pod vodu, když jsou na břehu! A dokonce se husím pochodem vydali ke konkurenci, k vodníkovi v rybníčku u Starobolevecké hospůdky. Brekeke se pěkně naštval, proměnil se v horkého mužíčka a začal hospůdku zahřívat tak, že z ní sálalo teplo až na půdu.

Odrostlá mláďata se potila, až jim čůrky tekly pod košilemi. "Když jim bude horko, budou pít hodně piva, nachmelí se a po návratu do kempu je utopím", kul pikle Brekeke. Lidičky si dali do nosu a číšník nestačil nosit pivka. Jenže jak lovit dušičky, když po návratu do kempu místo do vodičky sednou před chatičky a hihňají se do půlnoci. Pro tentokrát zůstaly hrníčky prázdné.

V sobotu ráno Brekeke rozvěšoval pentličky, ale zase se žádná dušička nenechala nachytat. Místo do rybníka naskákali do autobusu a hurá k městu. "U sta kaprů, to je ale práce! Musím je trochu vytrestat!" Brekeke se proměnil v dešťového mužíčka a pořádně je na náměstí zlil. A když  se dozvěděl, že plánují u Bolevce opekačku buřtíků, dešťový mužíček pršel  a pršel. Myslíte, že jim to vadilo? Nikoliv!!! Usměvaví se vrátili z města a úplně profesionálně zapálili oheň, i když jsem jim do toho Brekeke cákal. Rybí potěr mu budili nějakými halekačkami, cpali se buřtama, až se jim za ušima boule dělaly, ale k vodníkovi do vodičky nikdo. Brekeke byl zlostí bez sebe: "Všechny žáby, držte mne, nebo tam na ně vlítnu!"

Někteří se loučili, že už jedou domů. Brekeke nevěšel hlavu, ještě hodně jich u rybníka zůstalo do nedělního rána, šance stále je.
Ale máte rozum? Ani ráno se mu žádnou pannu do vody nepodařilo stáhnout. Brekeke bědoval: "Přísahám na všechny kapří šupiny, že víc už jsem dělat nemohl. Ráno raníčko panny vstaly, prádelko v uzel zavázaly, a místo, aby je cos k rybníku pohánělo a nutilo...na opačnou stranu k nádraží se vydaly. Ach hrníčky, hrníčky, kdy do vás splaším dušičky???"

Bylo nebylo. U rybníka na vrbě seděl Brekeke, šil si botičky do sucha i do vodičky a plakal a plakal a voda v rybníce přibývala a přibývala, a jestli neumřel, pláče tam na té vrbě dosud.