„Ošetřovné“ je vlastně pokrytí doby, která následuje po propuštění z nemocnice, například po vážném úrazu nebo nemoci.

„Pokud mají rodiny možnost mít pacienty u sebe doma, rozhodně je péče v domácím prostředí to nejlepší. A takových lidí přibývá,“ říká Petra Garnolová, onkoložka a spolumajitelka agentury domácí péče. Ta nabízí mobilní hospic a domácí péči, zaměstnává 20 sester a postarala se už o stovky pacientů.

O potřebě péče rozhoduje ošetřující lékař lůžkového zařízení, který vyplní tiskopis. Ten se doručí zaměstnavateli spolu s vyplněnou žádostí a písemným souhlasem ošetřované osoby. Žádost pak zaměstnavatel odešle na okresní správu sociálního zabezpečení. Nárok vzniká v případě, trvala-li hospitalizace alespoň sedm dní a nemocného je třeba ošetřovat nejméně dalších 30 dnů. Poskytnutá dávka je zařazena do systému pojistného a odpovídá zhruba nemocenské (náhrada příjmů ve výši 60procentního denního vyměřovacího základu). Po dobu devadesáti dnů je příbuznému garantována ochrana pracovního místa, po návratu se musí vrátit ke své původní práci.

„V některých případech se ten, kdo potřebuje péči, uzdraví, v jiných se nadále stará rodina. Dlouhodobé ošetřovné dává navíc rodině čas, aby se mohla na takovou alternativu připravit a například požádat o příspěvek na péči,“ vysvětluje MUDr. Petra Garnolová.

Zákon určuje poměrně široký okruh osob, které mohou tuto dávku čerpat. Členové rodiny se během tří měsíců mohou i vystřídat, avšak vždy po celých dnech. „Je třeba si uvědomit, že péče o umírajícího nebo závažně nemocného je v podstatě nepřetržitá,“ říká onkoložka Petra Garnolová.

Zkušenost ukazuje, že 78 procent pečujících jsou ženy, které se starají o svou matku. Část z nich současně pečuje o nezletilé dítě. Další variantou je zajistit si domácí péči či hospic. Týmy, které navštěvují pacienty doma, mají za úkol zajistit zejména odbornou ošetřovatelskou péči, především infuze, převazy apod., ale sociální složku péče (pomoc s jídlem, hygiena, doprovod na WC) musí zajistit rodina.

„Pokud se nám povede zaléčit nepříjemné příznaky choroby na snesitelnou úroveň, udržet pacienta soběstačného v jeho sociálním prostředí a navodit v rámci rodiny otevřenou komunikaci o nemoci, jsem spokojená,“ dodává Petra Garnolová.