Nemám žádného domácího mazlíčka. Můj vztah k nim je čistě v teoretické rovině. Koně jsou pro mě krásná, ušlechtilá zvířata. Ke psům mám respekt. Chápu, že kočky dokáží své majitele potěšit, už méně mě, když běhají po naší zahradě a majetnicky si z ní dělají toaletu. V lese tiše obdivuji srny a daňky, zachrochtání z houští mě k smrti vyděsí. Hadů a pavouků se neštítím a ptačí hnízdo nad našimi vchodovými dveřmi mi naznačuje, že asi nebudeme špatná rodinka. To by si ti rehci rozmysleli u nás bydlet.
Přesto si z živočišné říše (konkrétně ze psí) odnáším jedno zásadní poznání. Pes je moudrý už od štěněte.
Jsem šťastnou majitelkou čtyř vnoučat. V pořadí oblíbenosti všech prarodičů zabírám čtvrté (tedy poslední) místo. Čím menší vnouče, tím zápornější vztah ke mně. Ta nejmenší, ještě nemluvící, sotva mě vidí, natahuje moldánky. V její hlavičce probíhá: když přišla tahle osoba, tak to maminka a tatínek někam odejdou. Bééé… Předškoláci na mě vyplazují jazyk, protože bývám důsledná a jejich lotroviny se mi často nezamlouvají. Nejstarší, školačka, mě pomalu posouvá na žebříčku oblíbenosti dopředu. Pochopila, že ji mám ráda a že můj styl výchovy je pro její dobro a biju se za ni jako lvice.
No a teď k tomu pejskovi. Občas hlídám i jeho. Je to živá, veselá fenka plemena loveckého. Od malička v neustálém pohybu. Proto musím být při hlídání v neustálém pohybu i já. Mezi námi začala fungovat vzájemná symbióza. Dle pokynů majitelů jsem důsledná, pejska krmím tak, jak se má, běhám s ním, házím klacky a honím se po louce, jsem jak ostříž, abychom nepotkali srnu, a tak vlastně rozvíjím své (nejen) motorické vlastnosti. Když je čas odpočinku, pochrupujeme oba. Je to takové moje páté vnouče.
Jeden zásadní rozdíl však mezi těmi človíčky a fenkou je. Pejsek mě má rád bez výhrad. Poslouchá, baští, co mu dám, neodmlouvá, a když mě po delší době vidí, projevuje lásku ke mně velmi intenzivně. Prostě od štěněcích let oceňuje, že vše, co pro něho dělám, je jen a jen pro jeho dobro. Na to ta vnoučata přijdou až časem. Snažím se jim totiž nepodlehnout, i když na mě dělají psí oči.
Pošlete odkaz na tento článek
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %