(Mému muži rok po svatbě, srpen 1989)

Střed světa Můj vesmír

Šedivá krabice

Jedenáct pater v blízkosti dálnice

Zase jsme doma

Deštivé ráno s příchutí zklamání

z první společné dovolené

Ležím a přemýšlím

proč mám tě tak ráda

Polykám slzy

Ty slyšíš

jak vzlykám a smáčím tvá záda

Ani se neotočíš

Dřív jsem tvůj úsměv chytala do dlaní

Plamínky tvého dívání

Nádherné svítání

Tvé vyznání

Miláčku Zdá se mi

že jsi byl zahalen tajemným kouřem

palčivě vonící červené Amfory

Ach lásko

mít tu moc a ukázat ti záda

zpívá si Marie

A dým znovu zakryje

tvé oči sametové

Bojím se jejich lhostejnosti

a kruhů pod nimi

I těch bludných

Vyveď mě z nich

Ve stejný okamžik mít stejnou myšlenku

na míle vzdáleni tak jako dřív

Sladkou závrať

vrať

Ta není jen v milování

Košile pečlivě vyžehlené

nahřátý talíř a souhlas a pokoru

pochopení vždy samozřejmé

Tak málo žádáš

lásko

Měli jsme se potkat dřív

Zmýlená neplatí Platíme oba

Ty na všechny strany

co budeš živ

Drobečky s příchutí pochyb a nejistot

smeteme se stolu

Dáme je labutím

Chtěli jsme miláčku

přece jen žít spolu…