Každý, kdo jezdí do Středomoří, ví svoje. V poledním vedru se tam zavřou obchody, často i restaurace, zkrátka život utichne. Místní lidé si jdou lehnout, trochu se prospat, aby byli čilí večer, pozdě do noci, kdy tam život naopak vypuká.

U nás je k poobědovému šlofíčku trochu jiný přístup. Jeho provozovatelé slyší reakce typu: Ty jsi lenoch. Není ti dobře? Co budeš dělat v noci? Ovšem pozor. Evropská společnost kardiologů vydala zprávu, ve které takové  poležení doslova doporučuje. Jistě, ne každý si může dovolit jít si během dne lehnout. V době, kdy chodíme do zaměstnání, je to prakticky vyloučené. Ale později, v penzi, to možné je, tak proč to nezkusit?

Závěry kardiologů jsou více než výmluvné. „Polední spánek má pozitivní účinky,“ tvrdí autor studie Manolis Kallistratos, který zkoumal čtyři sta mužů a žen ve věku kolem šedesátky, kteří měli zvýšený krevní tlak. Tvrdí, že lidé, kteří si chodili pospat během dne, měli v celodenním průměru o pět procent nižší tlak než ti, kteří zásadně chodili spát až pozdě večer. Snížení tlaku se u těch pospávačů projevovalo trvale, během nočního spánku bylo dokonce nižší o šest procent. Zdá se tedy, že šlofíček měl vliv na jejich celkový trvalý stav. „Ty hodnoty se mohou zdát bezvýznamné, ale snížení o pouhé dvě procent může snížit kardiovaskulární problémy až o deset procent,“ uvedl lékař Kallistratos. Jak se dá odvodit z jeho jména, jde o řeckého lékaře, takže není divu, že chtěl světu ukázat, že přes den pospávající Řekové nejsou lenoši, jak si někdo někdy myslí, nýbrž moudří lidé pečující o své zdraví.

Ve studii lékaři připomínají, že mnohé úspěšné osobnosti si zcela běžně dopřávaly přes den poležení či přímo spánek. Například bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová byla známá tím, že si kolem třetí hodiny zásadně nepřála být rušena. Copak asi dělala? Stejně tak Winston Churchill tvrdí, že mezi obědem a večeří je dobré si lehnout. Další studie amerických vědců ukázaly, že spánek po obědě výrazně zlepšuje pozornost a produktivitu. Není třeba spát dlouho, stačí prý i dvacet minut. 

Jistě, mnoho lidí namítne, že se jim usnout nepodaří. Prý to není třeba, často pomůže jen to, že si člověk lehne, zklidní se, odpoutá myšlenky od toho, co dělal před tím. Spánek přijde nebo nepřijde, každopádně dojde k určitému zklidnění se, k odpočinku. Vědci z Colorada pustili do světa zprávu, podle které děti, které chodí po obědě spát, po probuzení projevují větší zájem o hru, o učení, jsou radostné a veselé. Naopak děti, které po obědě spát nechodily, časem měly úzkosti a byly celkově méně úspěšné než malí spáči.

Mnozí lidé v této souvislosti namítají, že spát přes den nemohou, protože se jim pak nedaří usnout v noci. Lékaři upozorňují, že denní pospání rozhodně nemá nahradit noční spánek. Ten musí být vydatný, hluboký, dlouhý. Takže, kdo zalehne po obědě a vstává v pět odpoledne, nečiní dobře. Zdravý šlofíček má být krátký, jde spíše o jakési zklidnění se a odpočinutí si, než o hluboký spánek. 

Mnozí lidé, kteří si ho pravidelně dopřávají, říkají, že se časem naučili si takový stav navodit, i když se jim třeba zpočátku zdálo, že se jim usnout nepodaří. Zkrátka, pospání se stalo jejich rituálem, úkonem, který se naučili. Takže, pokud někdo bude mít chuť to zkusit a od svého okolí uslyší, že je lenoch, má skvělý argument: Šlofíček je zdravý, potvrdili to vědci.