Milí "Íčkaři", dlouho jsem tu nebyla, mj. proto, že mi odešel kabel od PC a já byla na webu jen vždy přes mobil. Ale věřte, nezapomněla jsem na vás. A tak napravuji dlouhý "půst" mých příspěvků.
A co, že se za tu dlouhou dobu stalo? Změnila jsem zaměstnání, což před důchodem nebylo jednoduché, ale zatím jsem s kolegy nadále už proto, že je zde fajn parta lidiček. Ostatně dali mi hezky najevo, jak mne vidí. A ač má práce není jednoduchá, v mém postarším věku jsem dokonce úspěšně absolvovala odborné zkoušky ČNB a získala osvědčení. V ten den jsem si pro štěstí vzala prsten po mamince, zřejmě vše pozorovala z nebíčka i ona a jistě ji potěšilo, že jsem uspěla. Od chůvičky Meginky Vlasty jsem tak měla "vánoce" po úspěšných zkouškách a smlsla jsem si na salátu s řízečkem. Ostatně jsme s Megí rády, že Vlastu máme, moc mi pomáhá s Meginkou, dokonce s ní šla ji i ostříhat a pro mne je to tak moc milé překvápko pak. Velké díky ode mne pro ni.
Také mi ale onemocněla Meginka, měla zánět dělohy, zatím se z toho vyléčila, snad nebudou žádné komplikace...
Bohužel je na nemocenské dlouhodobě i kamarád Luky, což mne moc mrzí, protože nemůžeme cestovat na výlety, které mi velmi chybí i jeho společnost. No, ale zdraví je nejdůležitější, doufám, že ho lékaři brzy konečně vyléčí, ač zřejmě toto nejen jaro, ale i léto nebude společné a je bez zážitků. Dokonce jsme letos neprožili ani tajuplnou Svatojánskou noc. Byť já putovala v té době lesem a kapradí mne potkalo nádherné. A jestlipak zezlátlo vám, přátelé o Svatojánskou noc?
Ale ani já nejsem úplně zdravotně v pořádku, v době, kdy píši tento článek, mne stále bolí rameno a bohužel i já tak skončím v péči lékařů...
Navíc, abych pravdu řekla, mne tíží ta vedra, která panují, nedělají dobře ani mně, ani Megince a nemůžeme dost dobře nikam cestovat.
Ještě, že máme v Mostě les Ressl, řeknu vám. A tak alespoň vycházky nechybějí a společnost nám mj. dělají plecháčky, které jsme si s Lukym navzájem nadělili. Ráda z něj piji vodu ze studánky. Potkali jsme i srnku nejednou v lese, letěla rozeběhnutá přímo k nám, dost mne to vylekalo, myslím, že i ji. Byl to nějaký velký kus, až jsem pochybovala, že jde jen o srnku. Hned jsem vzala Megí do náruče, chvíli jsme na sebe koukaly, pak naštěstí změnila trasu. Od té doby dávám větší pozor.
Při mých cestách mne doprovázely růže, květina mého znamení. Nyní v létě si vyšlapuji i naboso, doporučuji všem. Tedy jen v přírodě, zvláště prima je to v ranní rose v trávě, jen to chce si přivstanout... Ale i v lese mezi šiškami v jehličí, v mechu to má své kouzlo, nad hlavou šumění stromů ve vánku... To je ten nejlepší "koncert" pro mne. Jen ten potůček na Resslu mi chybí, kde nožky bych ráda smočila a osvěžila.
Dnes jsem si objednala knihu Raději zešílet v divočině, na tu se moc těším. Nejen proto, že je z prostředí Šumavy mé milované, ale asi i já bych raději "zešílela" v lese, či na rozkvetlé louce, než při honbě za penězi, majetkem a nesmysly..., jak to mnozí praktikují. Ti samotáři z knihy myslím sami nejsou, mají kolem sebe to největší bohatství Matky Země.
Já raději zůstanu bosou cestovatelkou lesem, byť se to může některým zdát podivínské. Ale je to můj život a Meginky a má duše mi za to děkuje.
Raději, jak jistě víte, hovořím snímky, tak se podívejte, chcete-li na čas, kdy jsem tu s vámi nebyla. Krásné léto vám všem a nechť nám občas i zaprší děštíček, bez něj života není...
P.S. A víte, co mne zde těší? Že články se čtou stále, dokonce i ty, z roku 2015, což mne překvapuje... Nejvíce zobrazení mám u jednoho článku přes neskutečných 6000, ale stejně si myslím, že ten nejlepší je "Sýkorky zase přiletí...", byl od srdce totiž, byť jsem tenkráte myslela, že mi pukne žalem... A tak i já se začtu do těch vašich článků častěji a ráda.
Eva & Meginka
Pošlete odkaz na tento článek
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %