Stojí a je to nádhera. Sice bolí a bolí, ale stát zůstává. Hledá berle, které stále se schovávají, padájí a těžko se dají zvednout. Noha se nevzdává, i když bolest mi spánek bere. Slzy mi tečou a skrz ně vidím svět rozmazaně a šedivě. Všechno se vleče a nic nejde v kleče.

Káva vylitá na podlaze se mi vysmivá. Ruce třímající berle již nic jiného neuchopí. Ale já se vzdávat nesmím, a tak se těším, až už berle hledat nebudu, slzy vyschnou a spánek přijde a bude hluboký a osvobozující. Oj, jak ten obyčejný život bude opět sladký.