Mám štěstí, že to do přírody nemám z domova daleko. Řeka Bečva, zalesněné kopečky, zbytky hradu, rybníček, lesní tůň a louky bývají cílem mých vycházek. A bonusem jsou výhledy na beskydské vrcholy.

5. července po šesté hodině jsem si už vychutnávala nádheru letního rána. Přijatelná teplota vzduchu, nepokosené louky, zbytky rosy, zpěv ptáků, pestrost lučního kvítí a hlavně velké množství hmyzu. A tu krásu jsem se snažila zachytit. Cvakala jsem, vůbec jsem nevnímala čas a po návratu domů jsem se nestačila divit. Procházka trvala tři hodiny a pořídila jsem 421 záběrů.

Než vás pozvu na louku, tak vám ještě sdělím, jak se pohoda během chvilky vytratila. Na fotolov jsem si vzala dva objektivy. Nejdříve jsem fotila luční kvítí a chodila s batohem na zádech. K focení hmyzu jsem vyměnila objektiv a batoh s druhým objektivem odložila do trávy. Plně jsem se ponořila do focení, hmyz si se mnou hrál na honěnou a já se pohybovala po dost velké ploše. Když jsem se rozhodla pro návrat domů, tak jsem batoh nemohla najít. A to je jasně oranžový. Chodila jsem po svých stopách, od strachu orosené čelo a zrychlený tep. Ale ta úleva, když jsem ho objevila.

A nyní je čas na krátkou procházku. Fotografie jsou bez popisků, nejsem si totiž jistá, jak se hmyz správně jmenuje. Z motýlů jsem vyfotila okáče, bělásky a soumračníky.

Během psaní se mi vybavila píseň sourozenců Ulrychových – Dík za každé nové ráno. Malou ukázkou se loučím a přeji krásné léto.

Díky za každé nové ráno
díky za naděj nových dnů
díky za to že v dálce mizí
tíseň špatných snů