Nemám rád domácí zavařeniny, džemy, kompoty. Nějak se mi podařilo si je zošklivit už v dětství. Pravděpodobně proto, že u nás bylo kompotů a džemů stále plno. Hlavně třešně a jahody. Máti zavařovala, babička zavařovala, všechny tety zavařovaly. Plné špajzy a sklepy. Třešně, třešně, třešně a sem tam jahody a rybíz. Prakticky za každým jídlem se na mne šklebila mistička s nevábně změklými plody. Zásoby spíše rostly, zavařovalo se mohutně, spotřebovávat jsme nestačili. Tím se situace zhoršovala, protože k jídlu se předkládala nejstarší sklenice, nebudeme přece jíst ty letošní, co pak s těmi předloňským, přeci to nevyhodíme…
Mojí top noční můrou byl podivný produkt, nevím, jestli to byla domácí povidla nebo džem z černého rybízu, mělo to velmi tmavou barvu. Chutnalo to nějak neurčitě sladce a mělo to úplně šílenou konzistenci, kaučuk by záviděl. Dost to lepilo, ale hlavně se to strašně táááhlo. Dostat toho nějaké menší množství ze sklenice a namazat substanci v tenké vrstvě na krajíc chleba, byl úkol pro vraha.
Pořád si to pamatuji. Příborovým nožem šmrdlám ve sklenici, chvíli do toho dloubu, chvíli s tím točím jak se špagetami a už se na nůž nalepila pěkná hrouda, vytahuju a vytahuju, táááhnu, ruku s nožem už mám u stropu a stále jsem spojen pružnou lonží se sklenicí. Kdybych sklenici nepřidržoval na stole, houpala by se ve vzduchu pod nožem, jako ta opice na gumě, co bývala v pouťových střelnicích na tři špejle. Nakonec se ozve mírné lupnutí a část hmoty skočí zpátky do sklenice a část vletí na nůž a tam se uspořádá do nepravidelné hrudky. První část přípravy mám za sebou, teď tu zlomyslnou natahovací potvoru dostat na chleba s máslem. Jezdím nožem po krajíci, džem vyzývaný, ani se nehne. Prostě jen klouže po másle, nikde se nechytí, zůstává sedět na noži beze změny. Zkouším tu věc na jednom místě zmáčknout, aby se pod nožem rozmázla na větší plochu. Zatlačím a dosáhnu toho, že se ta pitomá hrouda protlačí měkkým krajícem a přilepí se ke stolu. Snažím se chleba zvednout a posunout, ale musím si vzít druhý nůž a zajet pod krajíc a odříznout to lepidlo. Druhým nožem se taky pokusím opravit kráter uprostřed krajíce. Bude to máslem, prostě to klouže, chybí potřebná adheze…
Na pravé straně krajíce tedy odškrábu flíček od másla, na čistý a pórovitý povrch chleba. Na vzniklém políčku opakuji pokus s přilnavostí, už tolik netlačím, spíš dlouho držím a zkouším, jestli džem neunavím a nedá si říct. Pomalu, téměř neznatelně, s přesně dávkovanou silou, táhnu nožem vlevo a daří se. Milimetr po milimetru táhnu přes chleba, nespěchám, nechci to vyplašit. Sice se za nožem objevuje jen úzký štráfek, ale je to úspěch. Už jsem v polovině krajíce, ani nedýchám, opatrně roztírám dál. Tak a jsem vlevo u kůrky… a sakra, jsem si tu neodškrábal máslo.
Opatrně se vrátím o půl centimetru, vezmu druhý nůž, že si i vlevo připravím plochu, na kterou budu fixovat našponovanou hmotu. Velká chyba, mám jen dvě ruce, v okamžiku, kdy sáhnu po druhém noži, ztratím kontrolu nad krajícem a ten, tažen tím prokletým gumoasfaltem, proletí pod mazacím nožem a jsem zase na pravé straně, na začátku. Tedy byl bych na začátku, kdyby se, setrvačností posunu, ještě nevytrhl ten jediný kousek chleba, na který jsem džem přilepil. Vztekle na to boží dopuštění zírám, chleba celý potrhaný a zmačkaný, všude drobky a umaštěné fleky, jen ta gumovatá bestie sedí na noži v hroudě a vysmívá se mi…
Psychiatrické léčebny nejspíš mají na uzavřených odděleních plno pacientů, kteří uprostřed noci křičí a přes den jen trhají hlavou. To jsou lidé, kteří se setkali s podobnou domácí zavařeninou.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %