Při prohlížení starých fotek jsem objevila jednu, se kterou se mi vybavila jedna tenkrát nepříjemná historka. Je to retropříběh opět z „mého života“. Souvisí to s tím, že letos bude synov,i o kterém tady bude řeč, 60 let , ale přesto si to moc dobře pamatuju, co jsem prožila prvně a k tomu nedobrovolně, i když vlastně dobrovolně v letadle. Bylo mi 24 let a byla jsem dva roky vdaná. Manželův koníček byl vlastně velký“ seskokový kůň“. Jeho láskou byl parašutismus a tím pádem pořád někde lítal a já lítala doma. Měli jsme 11timěsíční holčičku a dalšího potomka na cestě. Právě jsme měli 2. výročí svatby, když manžel přišel s návrhem, že mají noční seskoky, a že bych mohla jet s ním, abych to všechno viděla zblízka. Asi si uvědomil, že je opravdu často pryč a já pro změnu zase často sama, a tak jsem to odkývla. Hlídala moje sestra. Jeli jsme na motorce, kterou jsme si pořídili za peníze, co jsme dostali k svatbě. Při příjezdu na letiště (bylo to polní) jsme vjeli do nějaké díry, asi po kombajnu, a vyklopili se. Byla jsem v 6. měsíci, ale nic se nám nestalo, nasedli jsme a dojeli. Hned, jak se setmělo, začala akce. Manžel mě postavil vedle ranveje a řekl “nikam se odtud nehni“. A já ani nemohla, stála jsem jak solný sloup. Strašně nepříjemný zážitek. To burácení motoru při startu a světla, připadalo mi to, jako když najíždějí přímo na mne. Bylo to opravdu zblízka, jak si to muž představoval. Když to skončilo, tak jsem si opravdu oddychla. Spali jsme v letištní ubytovně a druhý den směr domov. Ale můj muž přišel s tím, že bych mohla letět letadlem, abych viděla Bezděz, Máchovo jezero, Ještěd atd., tu nádheru a nezakazovala mu to skákání. Že by jel na motorce a vyzvedl mne v Mimoni, kam letadlo letělo. Ještě k tomu zákazu ode mne. Nikdy jsem mu nic nezakazovala, ani to nemám v povaze, a navíc jsem si vždy říkala , že každý mužský musí mít nějakého koníčka, ale musí to mít nějaké mantinely, které já nezažila. Měla jsem hlavně často o něj strach. Vůbec se mi do letadla nechtělo. Mám šílený strach z výšek a taky jsem se bála o to malé. Manžel mi řekl, že mu to nemůžu udělat kvůli kamarádům, abych neletěla. Po těch letech tomu ani sama nechci věřit, že jsem do té „anduly“, jak říkali tomu letadlu, opravdu vlezla! V letadle pro seskoky nebyly dveře a mne ta díra nějak přitahovala, zkrátka jsem se bála. Nejprve povinné otáčky nad letištěm, pak přelet a opět několikrát oblet nad přistávacím letištěm. Trvalo to něco přes půl hodiny, ale mně to připadalo, že pilot prchá na jiný kontinent. Žádný Mácháč, natož Ještěd atd., jsem neviděla. Měla jsem oči upřené na výškoměr 600m, to mne nejvíc zajímalo. Letělo nás asi 10. Určitě ještě nikdy neviděli tak vykulenou pasažérku. Byla jsem šťastná, když jsme přistáli, a můj muž (který mezitím už dorazil) taky, že se mohl pochlubit výsadkářům, že i s břichem jsem neprotestovala a šla do toho. Za 6 neděl se nám narodil na 7 a půl měsících chlapeček v pořádku. Nechtěl už čekat, co bude příště!! Raději riskoval inkubátor. O několik let později jsem zase a znovu měla vidět, jak výsadkáři vyskakují a být u toho přímo v letadle. Co bych pro manžela a paragány neudělala! Ale to už je jiný příběh. Nepoučila jsem se!! Fotka je přímo z toho letiště.Ten nedonošený klučina oslaví v říjnu, nechce se to ani věřit, šedesátiny!!! A v plném zdraví.
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %